DOMINO

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ ZLÍN

Dětský den se v kalendáři již mihnul. Děti sice dostaly nějaké drobné dobroty, ale ta pravá odměna propukla až včera ráno. Sbalili jsme si batůžky, dali do nich vše potřebné, hop šup na autobus a jedem! A kam vlastně jedeme? To byste neuhodli! No přece na cestu kolem světa. Započít tuto výpravu nám perfektně pomohla zlínská ZOO. Před cestou jsme se pořádně posílili, aby naše malé nožky zvládly tak dlouhou trasu. V Africe jsme s otevřenou pusou koukali do oblak na vysoké žirafy. V Asii na nás čekali hraví lemuři a v Austrálii kolem nás volně poskakovali klokani. V Americe se nad vodou zase proletěl orel s obrovskými křídly. Když už naše nožky přece jen unavou nestačily, nasedli jsme na Zooexpres a ten nás dovezl až do cíle. Byl to zkrátka super zážitek, děti zvířátka naprosto milují. Dokonce už samy vědí, jak se jmenují a jaké zvuky vydávají!

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ ZLÍN

Tety v záloze
Je tu Den dětí! Svátek, který slaví malí parťáci po celém světě. Jak ho nejlépe oslavit? Přece velkou herní jízdou. Úplně bez pravidel by to nešlo, proto se naši nejmenší chopili rolí tet. Každý chvíli vedl zábavu podle vlastního přání. Společně se skládalo oblíbené puzzle, zpívalo, nebo stavěla velká klikatá vláčkodráha. Ze skříňky nakonec vyskočily i hudební nástroje a hned rozproudily parádní diskotéku plnou hitů, kde jako hlavní hřeb zazářil oblíbený Sloník Toník!

Překážková mise
Zahrajeme si na schovku! Děti, víte, jak vypadá opice? Má hnědý kožíšek, dlouhý ocásek, ráda se houpe na stromech, křičí „Uu aa uu aa!“ a miluje banány. Jedna taková se zatoulala. Je potřeba ji najít. Připravená dráha čeká a kdo jiný by měl vysvětlit její pravidla než právě ztracená opička? Výprava po stopách přinesla velké dobrodružství. Na řadu přišla chůze po úzkém chodníčku, opatrné překračování žebříku i prolézání tajuplným tunelem. Všechny smysly pak probudil pocitový chodník a na závěr zbyl parádní hod banánem do cíle!

Sladké tvoření
Venku panuje strašné vedro. Chtělo by to nějaké osvěžení. Horkou čokoládu? Kdepak, na tu je moc teplo. Co třeba zmrzlinu? Výborný nápad! Jahodová je jasná volba. Malí tvořivci se pustili do práce a s pomocí barevných papírů, vatových tamponků i barev vykouzlili dobroty všech možných příchutí. Každý si poskládal a nazdobil přesně takový kopeček, jaký má nejraději!

Balónková jízda
Nádech, výdech, znova a pořádně dofouknout! Najednou je tu balónek menší, větší, nebo ten úplně obří, podle síly dechu. Stačí pevně zavázat, ať při hrách neunikne vzduch. Tyto nafouknuté kousky skvěle posloužily u padáku. Všechny se naskládaly na barevnou plochu a létaly nahoru i dolů. Chce to ale opatrnost, aby neuletěly k nebi nebo nepraskly. Byla to obrovská bžunda!

Bublinové finále
Trénink správného dýchání z předchozího dne se hodil, nastal čas na bubliny! Pořádný nádech vykouzlil ty největší duhové koule pod sluncem. Zábava tím neskončila. Odvážlivci si vybrali, čím chtějí na chvíli být zvířátkem, broučkem, nebo pohádkovou bytostí. Tety jim vybraný motiv namalovaly přímo na obličej. Ale to není vše! Největší překvapení přinese až příští týden. Je na co se těšit!

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ SLUŠOVICE

Balónku neuleť!
„Vyletěl si pyšně tak, chtěl uletět do oblak. Vezmeme si provázek, uděláme smyčku, chytili jsme balónek na malou chviličku!“ Přesně takto začal nový den. Děti se okamžitě pustily do vytváření prvního létajícího předmětu. Po zopakování celé palety barev nastal čas na samotné tvoření. Papírové balónky dostaly díky prstovým barvám pestrobarevné puntíky.

Pozor na chytáky!
„Co to letí z nebe, zajíc? Určitě ne! Přece všechno lítá, co má peří, a zajíc má srst!“ Hurá do hry! Nastražená ouška bedlivě poslouchala, zda dorazí opeřený kamarád, nebo jen nějaký legrační chyták. Děti pečlivě hlídaly každé slovo a hravou formou vyzkoušely rychlý postřeh těch nejmenších.

Svět křídel a peříček
Kdo vlastně umí vzlétnout? Stačilo zvednout hlavy nahoru a proměnit se v pozorovatele oblohy. Do herny vletěla křídla všech tvarů a velikostí – od drobných broučků a barevných motýlů až po ptáčky vznášející se v mracích. Ukazování, prohlížení a povídání o ptačím světě přineslo spoustu nových objevů.

S letadlem kolem světa
„Letí, letí letadlo, pozor, aby nespadlo. Když vyletí mezi mráčky, pozdraví tam všechny ptáčky…“ Rozpažené ruce jako křídla létaly sem a tam. Cestou stačilo pozdravit ptactvo na obloze. Jakmile symbolicky obletěly celý svět, bezpečně přistály s papírovými stroji zpátky na zemi.

Jak papírové vlaštovky ožily
Byla jednou jedna malá, švitořivá vlaštovka. Rozhodla se povyprávět pohádku o dalekých cestách a dobrodružstvích s kamarády. Dozvěděly se, jak staví hnízdečko, jak ráda vysoko v oblacích kličkuje. Ukázala také způsob, jak podobné vlaštovčí přátele vyrobit. Podle jejího postupu začalo skládání papíru. Všechno dopadlo správně, vlaštovky létaly jedna dál a výš než druhá.

PROJEKT RUKU V RUCE nás společně se slovenskými rodinami s dětmi dovedl až do ZOO ... krásně strávený sobotní den v pospolitosti ...přemýšleli jsme nad úkoly se světa zvířat a přírodních krás, zastavili se v dílničce, abychom si ručně vyrobili nějaký "suvenýrek". Někteří z nás i přidali kamínek do mozaiky přátelství, která vznikala pod rukama každého příchozího... no, a po ZOO jsme slovenské přátele provedli Baťovým Zlínem, navštívili jsme muzeum, mrakodrap i dílnu v továrně...

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ SLUŠOVICE

Modré nebe
Malí umělci se chopili štětců a modrou barvou postupně zaplňovali všechna bílá místa na papíru, až se před nimi objevilo nebe, do kterého bílé mraky kreslily své tvary. Venku bylo krásně, a tak jsme si tu podívanou nenechali ujít. Chvílemi mraky připomínaly nadýchané polštáře nebo legrační zvířata.

Žluté pátrání
Navštívil nás čáp a vypadal nešťastně. Někde ztratil svou milovanou žlutou čepici. Vůbec jsme netušili, jakou barvu máme vlastně hledat. Čáp nás schválně pletl, ukazoval na různé věci a zkoušel nás z úplně jiných barev. My jsme se ale napálit nenechali. Proměnili jsme se v čapí letku, klapali zobáky a zkoušeli chodit s vysokými koleny přesně jako on. Prohledali jsme každý kout třídy, až se nám ztracenou žlutou čepičku konečně podařilo vypátrat.

Jahodové mraveniště
Cestou do mraveniště jsme potkali mravence, který nám prozradil velké tajemství. Na louce kousek od nás roste spousta sladkých jahod. Hned jsme to běželi říct ostatním kamarádům. Všichni jsme dostali na jahody obrovskou chuť, protože jahodová příchuť je ze všech úplně nejlepší. S písničkou „Jahodová“ jsme si společně zazpívali, pořádně to rozbalili a celou třídu roztančili v červeném rytmu.

Zelený skřítek
Potom nás navštívil lesní skřítek Zelenka a přinesl s sebou tolik odstínů zelené, o jakých se nám ani nesnilo. Nadšeně nám vyprávěl, že když se budeme pořádně dívat kolem sebe, uvidíme jich v přírodě ještě mnohem víc. Pro začátek nám ale stačilo jen pár předmětů, se kterými jsme si procvičili nejen zelenou barvu, ale rovnou i zbytek barevné duhy. Stali se z nás pozorní pozorovatelé, kteří se v té záplavě barevných pomůcek už neztratí.

Barevná galerie
Ententýky dva špalíky, tuhle barvu si vyberu já. Já mám raději tu a můj kamarád zase tuhle. Modrá, žlutá, zelená nebo červená – už přesně víme, co znamenají. Klidně se k nim ale přidá i fialová, růžová nebo oranžová. Stačí se pořádně dívat kolem sebe, které věci stejnou barvu mají. Pustili jsme se do malování naší nejoblíbenější barvou a každý pomalovaný papír dostal své čestné místo v naší pestrobarevné galerii, kde zazářila úplně každá barvička.

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ ZLÍN

Vaříme a pečeme
Na stolcích se objevily talířky s hrnečky a hned začala velká hostina. Děti se chopily vařeček a chystaly samé dobroty pro plyšové kamarády, kteří už jako hosté čekali u prostřených stolů. Do cinkání nádobí se ozvalo: „Pekař peče housky, uštipuje kousky,“ a hned se začala chystat i sladká tečka. Každý si vzal kousek plastelíny a uválel svůj dílek. Společně jsme z nich pak složili jeden velký koláč.
Za volantem a na kolejích
Hernou se klikatila dlouhá vláčkodráha, po koberci se rozjela auta všech barev. Jako strojvedoucí a průvodčí děti z oken vlaku sledovaly okolí a pojmenovávaly barvy každého auta, které prosvištělo kolem nich. Při pohybové hře se z cestujících rázem stali šikovní řidiči. S volanty v rukou si zkoušeli dodržovat pravidla silničního provozu a trénovali svůj postřeh i rychlé reakce na zvukový signál.
Saze pro štěstí
Kdo se bojí výšek, nemůže být kominík. Bylo potřeba ukázat pořádnou kuráž a bez váhání se prosmýknout úzkým komínem, aby v něm nezůstala ani jedna zatoulaná saze. Kostku po kostce jsme stavěli tak dlouho, dokud náš komín nesahal až do oblak. U písničky Kalamajka se všichni vesele vyřádili při tanci. Říká se, že kominíci nosí štěstí, a víte proč? Dobře vyčištěný komín totiž odjakživa znamenal bezpečí a hřejivé teplo domova. V dnešní době jsou tito muži v černém velmi vzácní, tak až je někdy potkáte, nezapomeňte si pro štěstí pohladit knoflíček.
Vzhůru k zásahu
Když zazní siréna, jde všechno stranou. Děti se nejdříve pustily do skládání hrdinů v červených uniformách a vybíraly všechno důležité vybavení, bez kterého se žádný záchranář neobejde. Na papíře pak začaly „šlehat“ divoké plameny, které bylo potřeba co nejrychleji uhasit. Stačilo vyskládat kousky krepáku, kápnout vodu a sledovat, jak se barvy samy rozpíjí. Na všechny čekala poslední hasičská zkouška. Aby byl výcvik úplný, musely děti na překážkové dráze zdolat všechny nástrahy a ukázat, že si s každým nebezpečím hravě poradí.
V bílém plášti
V ordinaci bylo rušno. Čekárnu zaplnili plyšoví pacienti. Nejdříve přišlo na řadu měření teploty a sledování, jestli někdo nemá horečku. Při prohlídce děti pojmenovávaly části těla a hledaly každé skryté bolístko. Došlo i na lékárničku. Ukazovali jsme si, jak správně použít obvazy a zamotat všechna bolavá místa. Pacienti dostali náplasti i medaile za statečnost a brzy se všem ulevilo.

DĚTSKÁ SKUPINA MRAVENIŠTĚ ZLÍN

Volání divočiny
Cesta po stopách exotických zvířat vedla napříč celou zoologickou zahradou. Průvodcem na této výpravě byly otevřené knížky, do kterých se vlezla snad všechna zvířátka světa. Při prohlížení barevných stránek zvířecí hrdinové rovnou spouštěli hlasité povídání. Lev mocně řval uááá, had potichoučku syčel ssss a po stromech se hbitě pohupovaly opičky uuaa. Hned vedle knížek navíc čekalo skládání puzzle, ze kterých se podařilo sestavit i pár krokodýlů.

V rytmu zvířat
Zvířátka se u nás zabydlela. Přišel čas na pořádné zpívání. Písnička „Mami, mami, vem mě do zoo“ letěla jako tajný vzkaz domů. Výlet mezi klece a výběhy by byl ten nejlepší nápad na světě.
Vypukla ta pravá zábava při napodobování zvířecích pohybů. Dupali jsme jako stádo slonů. Zvědavé žirafy natahovaly krky vysoko k obloze. Pruhované zebry pelášily z jednoho konce na druhý. S chutí jsme si zanotovali, že máme rádi zvířata. Je to čistá pravda, kdo by ty chlupáče neměl rád?

Velká záchrana
Našli jsme zvířátka v nesnázích, která se zamotala do pasti. Rychle jsme nasadili obleky záchranářů a pustili se do jejich vysvobození. Muselo se postupovat hlavně opatrně, aby se nikomu nic nestalo. Kam ale zachráněné chudáky dát, když ve třídě žádný výběh nemáme? Kostek bylo naštěstí dost, a tak jsme jim nové ohrady a bezpečné domovy sami postavili.

Mořský svět
V zoo máme novou expozici, hurá! Museli jsme se na ni jít podívat úplně zblízka. Je to nový mořský svět, kde si rejnoka můžeš klidně i pohladit. V tom našem podmořském světě na průhledné fólii ale zmizely všechny barvy – voda je asi úplně vymyla. Popadli jsme proto štětce a barvy a celý mořský svět zase ožil barvami.

Dokonalé maskování
Každé zvířátko nosí svůj kabátek a který je ten nejhezčí, nejde posoudit. Každý je hezký jiným způsobem. Vytáhli jsme proto papíry a barvy a snažili se tyto originální obleky napodobit. Jeden měl skvrny, druhý zase pruhy a papouščí pírka měla všechny barvy duhy. Pak už stačilo jen správně přiřadit vzory ke zvířátkům. Myslíme si, že za naše krásné kožichy by se ani samotný král džungle nestyděl.

NZDM SLUŠOVICE PROGRAM NA ČERVEN 2025