JA / architekti

Zdravotní středisko není jen soubor ordinací. Je to veřejná stavba, kterou denně využívají stovky lidí.

Proto jsme při návrhu neřešili pouze dispozice a provozní vazby, ale také orientaci v budově, kvalitu veřejného prostoru, přístup denního světla nebo atmosféru interiéru.

Výsledkem je kompaktní objekt s jasnou organizací provozu, přirozeně prosvětleným centrálním prostorem a veřejným parterem, který navazuje na život obce. Návrh pracuje s dlouhodobou flexibilitou, energetickou efektivitou a důrazem na každodenní komfort pacientů i zdravotnického personálu.

Kvalitu zdravotní péče neurčuje pouze vybavení ordinací. Ovlivňuje ji také prostředí, ve kterém se odehrává.

soucasnaarchitektura jaarchitekti

U návrhu zdravotního střediska jsme velkou část pozornosti věnovali interiéru. Ve zdravotnických stavbách totiž často rozhodují drobnosti. Světlo, orientace v prostoru, akustika nebo samotná atmosféra čekání.

Centrální hala je navržena jako klidový a orientační prostor, který propojuje jednotlivé ordinace a přivádí denní světlo hluboko do dispozice. Nechtěli jsme vytvářet dlouhé anonymní chodby typické pro zdravotnické provozy, ale prostředí, které bude působit přirozeně, přehledně a lidsky.

Interiér pracuje s měkkou barevností, oblými liniemi a transparentními prvky, které pomáhají prostor opticky otevřít a zklidnit. Důležitou roli hraje také centrální světlík a práce se stropní konstrukcí, která přirozeně vede pohyb i orientaci návštěvníků.

Architektura zdravotních staveb podle mě nespočívá jen ve správně navrženém provozu. Stejně podstatné je vytvořit prostředí, ve kterém se člověk alespoň na chvíli necítí jako pacient.

jaarchitekti

Letošní oponentury diplomových prací jsou odevzdány.

Každý rok je zajímavé sledovat, jak nová generace architektů přemýšlí o prostoru, městě i společnosti. Kolik energie, odvahy a osobního postoje dokáže vložit do návrhů, za kterými jsou měsíce intenzivní práce, hledání i pochybností.

Všem diplomantům architektury přeji klidné dokončení studia, úspěšné obhajoby a hlavně radost z toho, že za nimi zůstává skutečný kus práce. Hodně štěstí u státnic i v další profesní cestě.

Návrh tohoto zdravotního střediska vznikl pro exponovanou nárožní parcelu v centru obce. Od začátku jsme nechtěli navrhnout jen efektivní zdravotnický provoz, ale také veřejnou stavbu, která bude přirozeně fungovat v každodenním životě obce.

Tvar budovy proto nevznikl jako formální gesto. Celý koncept vychází z jednoduchého principu orientace, provozu a práce s veřejným prostorem.
Půdorysný motiv kříže umožnil vytvořit centrální komunikační prostor, ze kterého jsou jednotlivé ordinace přirozeně a intuitivně dostupné. Pacient se v objektu nemusí složitě orientovat — dispozice je čitelná už při prvním vstupu.

Stejný princip se propisuje také do urbanistického řešení pozemku. Hmota objektu rozděluje parcelu do několika venkovních částí s rozdílným charakterem — od veřejného nástupního prostoru směrem do ulice až po klidnější pobytové zóny se zelení.

Důležitým tématem návrhu byla také práce se světlem. Centrální hala je prosvětlena shora a přivádí denní světlo hluboko do dispozice. Díky tomu nepůsobují komunikační prostory jako běžné chodby zdravotnického zařízení, ale jako přirozená součást veřejného interiéru.

Zdravotní stavby mají obrovský dopad na každodenní život obce. Přesto často vznikají jako čistě technické provozy bez vztahu k okolí nebo samotným lidem.

U tohoto návrhu jsme od začátku pracovali s myšlenkou vytvořit místo, které bude přívětivé, přehledné a klidné. Nejen pro pacienty, ale také pro lékaře, personál i veřejnost kolem.

Objekt reaguje na nárožní parcelu v centru obce a místo uzavřené instituce vytváří otevřený veřejný prostor se zelení, posezením a transparentním parterem. Důležitým tématem byla také orientace v budově, práce s denním světlem a atmosféra interiéru. Centrální dispozice propojuje jednotlivé ordinace do kompaktního a intuitivně čitelného celku.

Architektura zdravotního zařízení by podle mě neměla působit chladně ani anonymně. Kvalitní prostředí dokáže výrazně ovlivnit to, jak se lidé v prostoru cítí. Obzvlášť ve chvíli, kdy přicházejí s nejistotou nebo stresem.

A právě na to jsme v návrhu kladli velký důraz.

soucasnaarchitektura jaarchitekti

Navrhování dětského pokoje je vždy hledáním rovnováhy mezi hravostí, klidem a dlouhodobou funkčností.

V tomto interiéru jsme pracovali s přírodní materiálovou paletou, jemnými strukturami a motivem lesa, který prostoru dodává měkkost, hloubku a vizuální kontinuitu.

Cílem nebylo vytvořit tematický interiér na několik let, ale kultivované prostředí, které bude přirozeně reagovat na proměňující se potřeby dítěte v čase. Interiér proto stojí na nadčasových materiálech, integrovaném nábytku a promyšlené práci se světlem i měřítkem prostoru.

Důležitou roli zde hraje také členění jednotlivých zón — místo pro soustředění, odpočinek i ukládání osobních věcí je navrženo jako jeden kompaktní celek bez zbytečné vizuální roztříštěnosti. Vestavěný nábytek umožnil maximálně využít prostor a současně zachovat jeho klidný charakter.

Výrazným prvkem interiéru je kruhový stropní detail s přírodní texturou a nepřímým osvětlením, který prostor sjednocuje a dodává mu jemnou atmosféru bez prvoplánové dekorativnosti.

Dětský interiér podle nás nemusí být kompromisem mezi estetikou a praktičností. I prostor určený dětem může být architektonicky čistý, nadčasový a plnohodnotně začleněný do celkové koncepce domu.

Jak navrhnout obytnou čtvrť, která bude fungovat v každodenním provozu?

V tomto návrhu bytových domů jsme řešili celek, ne jednotlivé objekty. Od struktury ulic přes parter až po vnitrobloky, které mají jasnou roli v budoucím fungování území.

Navrhujeme kompaktní městskou strukturu, která je čitelná, ekonomicky racionální a zároveň dostatečně flexibilní pro reálný život. Domy s oblými nárožími změkčují ortogonální rastr a pomáhají přirozeně formovat ulice, nároží i veřejné prostory.

Parter je aktivní a otevřený. Vstupují do něj služby, drobný retail i každodenní vybavenost, která dává místu potenciál fungovat bez nutnosti další dopravy. Veřejný prostor je navržen jako kontinuální vrstva, od ulice přes poloveřejné vnitrobloky až po soukromé části, bez ostrých bariér.

Důraz jsme kladli také na práci s krajinou a vodou. Vodopropustné povrchy, zeleň a stínění nejsou doplňkem, ale základní součástí návrhu. Stejně jako materiálová logika, pevný cihelný parter a lehčí horní vrstvy s dřevěnými lamelami, které filtrují světlo i pohledy.

Tenhle návrh není o jednom domě. Je o celku, který má ambici obstát v čase i v každodenním používání.

development studie

Návrh nové obytné čtvrti v Moravskoslezském kraji jsme postavili na jednoduchém principu: kvalitní městské prostředí začíná na úrovni chodce.

Druhá vrstva návrhu se proto neodehrává jen v půdorysu, ale v každodenním pohybu. V tom, jak člověk přichází domů, jak přechází ulici, kde se zastaví a co vnímá v parteru.

Ulice jsme navrhli jako plnohodnotný městský prostor, ne jen jako dopravní koridor. Oboustranné chodníky, jasné hrany a čitelné nároží dávají místu řád, zatímco zeleň a měkké materiály ho přirozeně zpomalují. Dům se tak nestaví proti ulici, ale stává se její součástí.

Důležitý je i detail, který na první pohled není vidět. Jak se fasáda otevírá směrem ven, jak lamely filtrují světlo a soukromí, jak parter komunikuje s okolím. Nejde o gesto, ale o soubor drobných rozhodnutí, která ve výsledku určují kvalitu bydlení.

Tahle studie je pro nás především o měřítku. O hledání rovnováhy mezi celkem a jednotlivcem. Mezi strukturou a životem, který se do ní postupně propisuje.

verejnyprostor

Navrhovat novou obytnou čtvrť dnes neznamená jen umístit domy do území. Znamená to definovat vztahy mezi veřejným a soukromým, mezi architekturou a ulicí i mezi racionalitou a kvalitou každodenního života.

V této studii pracujeme s jasně čitelnou ortogonální strukturou, která přináší přehlednost a logiku do organizace území. Do tohoto racionálního rámce vstupují objekty s jemně zaoblenými nárožími, která změkčují městský rastr, kultivují nárožní situace a přirozeně reagují na měřítko okolní zástavby.

Důležitou roli zde hraje parter. Aktivní, otevřený, doplněný o služby a každodenní vybavenost. Město totiž nevzniká za dveřmi bytů, ale právě na úrovni chodce.

Stejně podstatná je práce s veřejným prostorem, kde se snažíme minimalizovat nepropustné plochy ve prospěch vodopropustných povrchů doplněných stromořadím. Vnitrobloky jsou koncipovány jako poloveřejné zahrady s jasně definovanou hierarchií prostoru a přirozeným přechodem od veřejného k soukromému, bez potřeby bariér.

Architektura stojí na kombinaci pevného cihelného parteru a lehčího horního pláště s dřevěnými lamelami, které fungují jako filtr mezi interiérem a exteriérem.

Výsledkem je návrh, který je ekonomicky racionální, prostorově čitelný a dlouhodobě udržitelný, ale zároveň má ambici vytvářet kvalitní městské prostředí, které obstojí v každodenním provozu.

udrzitelnost