Perspektiv

Jsme součástí výběru TOP 100+ českých architektonických ateliérů pro rok 2026 podle ARCHITECT+.

Vážíme si toho o to víc, že žebříček nesleduje jeden povedený projekt, ale kontinuitu architektonické tvorby, schopnost dlouhodobě držet kvalitu a přinášet do oboru relevantní témata.

Pro nás je to hlavně ocenění práce celého týmu Perspektiv — architektů, urbanistů, interiérových designérů, projektantů i všech, kteří se podílejí na tom, aby naše návrhy obstály od první skici až po realizaci.

Děkujeme ARCHITECT+ za zařazení mezi výrazné ateliéry české architektonické scény. A gratulujeme všem kolegům, kteří jsou v letošním výběru s námi.

1 člověk = 1 stůl.

Dlouho to byl jednoduchý kancelářský standard. Dnes je to ale spíš otázka než automatická odpověď.

Hybridní práce, proměnlivá docházka, AI i flexibilnější týmy zásadně změnily způsob, jak lidé kanceláře využívají. Přesto mnoho firem stále plánuje kapacitu podle historické rovnice, která vznikla v době, kdy se do office chodilo pět dní v týdnu.

Jenže realita je dnes jiná.

Obsazenost kanceláří se často pohybuje kolem 50–60 %. Některé dny jsou plné, jiné výrazně prázdnější. A právě tady začíná model „jedno místo pro každého“ ztrácet smysl.

Neznamená to ale, že řešením je automaticky co nejvíce sdílených stolů. Desk sharing může fungovat skvěle u hybridních nebo projektových týmů, ale u leadershipu, R&D nebo specializovaných pracovních setupů může naopak práci komplikovat.

Klíčová otázka proto nezní: Kolik stolů máme ubrat?
Ale: Jak lidé ve firmě skutečně pracují?

V novém článku na blogu Perspektiv se Michaela Novotná, workplace consultantka ze studia Perspektiv, věnuje tomu, kde se model 1:1 vzal, proč přestává odpovídat současné realitě a jak přemýšlet o kapacitě kanceláře podle reálných pracovních vzorců.

Protože kancelář není matematika. Je to systém lidského chování.

👉 Přečtěte si celý článek: https://perspektiv.cz/cs/news/jedno-misto-pro-kazdeho-kde-se-vzal-tento-kancelarsky-standard-a-dava-jeste-smysl/

Coliving není jen sdílená kuchyň, komunitní prostor a hezký branding.

Aby mohl být skutečně kvalitní součástí města, potřebuje jasná pravidla: kde má vznikat, komu slouží, jaké má mít společné prostory a kdo se stará o jeho každodenní provoz.

Právě v tom je inspirativní londýnský přístup k velkokapacitnímu colivingu. Město ho nevnímá jako univerzální řešení bytové krize ani jako náhradu klasického bydlení. Bere ho jako doplněk pestré nabídky bydlení pro určitou skupinu obyvatel — a zároveň nastavuje konkrétní požadavky na lokalitu, vazbu na okolí, kvalitu sdílených prostor i dlouhodobý management.

Pro českou debatu je to důležitá lekce.

Nestačí se ptát, jestli coliving ano, nebo ne. Důležitější je ptát se:
✅ Kde dává smysl?
✅ Jak poznáme kvalitní coliving od efektivnější formy ubytování?
✅ Kolik sdílených prostor je skutečně dost?
✅ Jak zajistit, aby projekt prospěl nejen rezidentům, ale i okolní čtvrti?

Londýn ukazuje, že město nemusí čekat, až pravidla nastaví trh. Může samo říct, jaký typ nového bydlení chce podporovat — a za jakých podmínek.

Nový text na Perspektiv Research se dívá na londýnský model velkokapacitního colivingu a ptá se, co si z něj mohou vzít Praha, Brno nebo další česká města.

🔗 Celý článek najdete na Perspektiv Research:
https://perspektiv.cz/cs/research/kdyz-mesto-nastavi-pravidla-londynsky-model-velkokapacitniho-colivingu/

Přijďte nahlédnout do budoucnosti libereckého nádraží.

Od 4. do 20. června bude v KKC Linserka k vidění výstava Terminál, která představí soutěžní návrhy na proměnu území kolem vlakového a autobusového nádraží v Liberci.

Součástí výstavy bude i náš návrh Krajského terminálu Liberec, který se v soutěži umístil na 3. místě.

Výstava ukáže různé architektonické přístupy k jednomu z nejdůležitějších dopravních míst ve městě — od propojení vlakové, autobusové a městské dopravy přes nové veřejné prostory, zeleň a městské funkce až po řešení parkování a okolních ulic.

📍 KKC Linserka, Resslova 271/6, Liberec
🗓️ 4.–20. 6. 2026
🎟️ Vstup zdarma

Vernisáž proběhne ve čtvrtek 4. června od 18:00.

Budeme rádi, když se přijdete podívat. Více na webu Lisnerky:
https://www.linserka.cz/events/vystava-terminal

Low-tech architektura není návrat zpátky. Je to návrat k přemýšlení.

Dnes jsme v arkhe SPACE uspořádali další ze série , tentokrát na téma low-tech architektury — tedy přístupu, který nehledá nejchytřejší budovu v množství technologií, ale v kvalitě samotného návrhu.

Zaznělo několik silných myšlenek:

→ Ondřej Jezbera ze studia perspektiv ukázal, že architektura je primární technologií budovy. Orientace, hmota, dispozice, stínění nebo práce s vodou často rozhodují víc než dodatečně přidané systémy. Low-tech proto nezačíná na stavbě, ale už ve studii.

→ Martin Žižka z Terra Sylva představil potenciál hlíny a slámy jako materiálů, které nejsou jen romantickou alternativou, ale stále lépe škálovatelným stavebním řešením. Sláma jako izolace v dřevěné konstrukci, hlína jako akumulační a vlhkost regulující hmota — jednoduché materiály s velmi současnými vlastnostmi.

→ Energetický specialista Jan Žemlička připomněl možná nejdůležitější větu celé snídaně: „Technická zařízení mají budovu doplňovat, ne zachraňovat architektonické řešení.“ A také že se nemáme stydět za jednoduchá řešení.

Low-tech architektura není o tom mít méně komfortu. Je o tom navrhovat budovy tak, aby komfort vznikal přirozeněji, s menší závislostí na složitých systémech, drahém provozu a náročné údržbě.

Děkujeme všem řečníkům i hostům za skvělou diskuzi a budeme se těšit na setkání zas někdy příště.

Škola nemusí být jen místem výuky. Může být živým centrem čtvrti, bezpečným prostředím pro děti i otevřeným prostorem pro komunitu.

Pro soutěžní návrh školního kampusu AHS Sonnenallee ve Vídni jsme navrhli nízkopodlažní atriovou budovu členěnou do tří propojených objemů, která citlivě reaguje na měřítko vznikající městské čtvrti a zároveň zachovává stávající vzrostlé stromy jako přirozené centrum areálu.

Základem návrhu je systém výukových klastrů, které podporují přehlednou orientaci, bezpečný pohyb i různorodé formy vzdělávání. Centrální atrium propojuje jednotlivá podlaží a vytváří srdce školy — místo pro setkávání, spolupráci a každodenní sociální interakce.

Důležitou roli hraje také propojení interiéru se zahradou. Zelené terasy rozšiřují výuku ven, přinášejí více denního světla, zlepšují mikroklima a stírají hranici mezi vnitřním a venkovním prostředím.

Návrh zároveň pracuje s principy odpovědné architektury: kompaktní hmota, pasivní architektonické principy, prefabrikované CLT panely, lokální materiály a důraz na dlouhodobou flexibilitu budovy.

🌿 Škola jako dočasný domov pro děti.
🌿 Škola jako infrastruktura pro komunitu.
🌿 Škola jako praktická ukázka udržitelné architektury.

Více o projektu u nás na webu:
https://perspektiv.cz/cs/project/skolni-kampus-ahs-sonnenallee-ve-vidni/

není jen odpověď na drahé bydlení nebo životní styl mladých profesionálů.

V novém článku na Perspektiv Research se Silvia Snopková dívá na coliving jako na architektonický nástroj, který může formovat zdravější městský život. Téma otevírá v širším kontextu: od osamělosti ve velkoměstech přes dostupnost služeb až po komunitu, flexibilitu a sociální mix.

Dobře navržený coliving totiž není univerzální typologie. Může mít podobu samostatného domu se sdílenými prostory, hybridního bytového bloku nebo flexibilního systému, který se v čase přizpůsobuje různým životním situacím.

Zásadní otázka proto nezní jen „kolik jednotek se vejde na patro“, ale jaký typ života dům umožňuje. Jak pracuje se soukromím, sdílením, komunitou, světlem, provozem i dlouhodobou adaptabilitou.

Coliving podle nás není hotová odpověď. Je to prostor pro diskusi o tom, jak chceme ve městech bydlet dnes — a jak budeme bydlet zítra.

Celý článek najdete u nás na Perspektiv Research. 👇
https://perspektiv.cz/cs/research/ako-coliving-formuje-zdravsi-mestsky-zivot-a-meni-pohlad-na-rezidencnu-architekturu/

hashtag hashtag hashtag

perspektiv & arkhe znovu na Vltava Run 🏃‍♂️

360+ kilometrů ze Šumavy až do Prahy, den i noc na trati, minimum spánku a maximum týmové energie. Letos jsme doběhli v čase 34 hodin a 15 minut a obsadili 199. místo z 331 týmů.

Oproti loňsku jsme se posunuli zhruba o 30 příček nahoru. Takže trénink, vůle i týmová morálka evidentně fungují. 😄

Big up všem, kdo letos běželi a reprezentovali obě naše studia: Terézia Jancíková, Barbora Kuciakova, Kateřina Klesnilová, Ondřej Koloničný, Ksenia Vrbová, Kristýna Kutálková, Jaroslav Kedaj, Richard Labanc, Ondřej Jezbera, Anna Karbanová a Gabriela Voláková.

Díky za skvělý výkon. Příští rok zase o kus výš? 👏

Rovné příležitosti jsou přirozenou součástí toho, jak chceme ve studiu Perspektiv fungovat.

V novém bulletinu České komory architektů jsme se věnovali začleňování žen po mateřské a rodičovské dovolené i dalším krokům, které mohou podpořit jejich kariérní růst v architektuře.

Za klíčové nepovažujeme „restart“, ale kontinuitu. Kolegyňím po delší nepřítomnosti nezavíráme dveře do interního dění. Zůstávají součástí týmu, zveme je na firemní akce, udržujeme kontakt a podle jejich možností hledáme realistickou formu zapojení — třeba jen v řádu několika hodin měsíčně.

Může jít o mentoring, koncepční úkoly, specifické zadání nebo spolupráci na projektu bez nutnosti každodenní přítomnosti. Při návratu pak nepracujeme s očekáváním okamžitého plného výkonu, ale s postupným navyšováním úvazku podle konkrétní situace.

Věříme, že zkrácený úvazek nemá automaticky znamenat „snížený status“. Pokud má člověk odpovědnost za projekt nebo část týmu, měla by tomu odpovídat i jeho role a kompetence.

Dobrá architektonická a projekční kancelář podle nás vzniká tam, kde se lidé cítí respektovaní a mohou pracovat tak, aby se cítili dobře. Otevřenost, flexibilita a lidský přístup nejsou benefity navíc. Jsou konkurenční výhodou.

Děkujeme České komoře architektů za prostor otevřít téma, které je pro architektonickou praxi důležité nejen z pohledu diverzity, ale i dlouhodobé udržitelnosti profese.

🔗 Článek si můžete přečíst v bulletinu ČKA: https://issuu.com/czechchamberofarchitects/docs/bulletin_1_26/52

Krajina, výhledy na místní dominanty včetně Ještědu a blízkost hor pro nás byly jedním z hlavních motivů soutěžního návrhu Krajského terminálu Liberec, se kterým jsme v architektonické a urbanistické soutěži získali 3. místo.

Terminál jsme navrhli jako nový vstup do města i celého regionu. Ne jako anonymní přestupní uzel, ale jako místo, které cestujícím hned při příjezdu ukazuje, kde se nacházejí.

Základním principem návrhu je otevřenost, přehlednost a jednoduchá orientace. Vlak, autobus, MHD, cyklistická doprava i parkování jsou propojeny tak, aby na sebe přirozeně navazovaly a aby se cestující v terminálu neztráceli.

Současně jsme nádraží vnímali jako městský dům. Místo, kde kromě čekáren vznikají také restaurace, kavárny, služby, kulturní a komunitní prostory. Terminál tak může být součástí každodenního života Liberce i tehdy, když zrovna nikam necestujete.

Náš návrh ale nekončí samotnou dopravní infrastrukturou. Pracuje s celým územím jako s novou městskou strukturou: od historické budovy nádraží přes adaptabilní parkovací dům až po nové bydlení, polyfunkční domy a park v místě původního autobusového nádraží.

Výsledkem je návrh, který propojuje infrastrukturu, veřejný prostor, bydlení, služby a krajinu. Terminál jako brána do města. Místo přestupu, setkávání i prvního kontaktu s identitou Liberce.

Děkujeme vyhlašovatelům soutěže i celému týmu Perspektiv za skvělou práci.

Více o projektu najdete zde: https://perspektiv.cz/cs/project/krajsky-terminal-liberec/