INI Project

𝟚𝟘. 𝟛. 𝟙𝟠:𝟘𝟘 𝕄𝕒𝕘𝕕𝕒𝕝𝕖𝕟𝕒 ℝ𝕪𝕓𝕒𝕟𝕤𝕜á: 𝔼𝕞𝕠𝕘𝕝𝕪𝕗 𝕠𝕧𝕖𝕣𝕝𝕠𝕒𝕕 𝟙.𝟘 : 𝕊𝕢𝕦𝕖𝕖𝕫𝕖𝕕 𝕥𝕠 𝕥𝕙𝕖 𝕔𝕠𝕣𝕖

Během své rezidence zkoumá aktuální rezidentka Magdalena Rybanská, jak se emoce, reakce a pozornost přeměňují na algoritmický kapitál. Zajímá ji i to, jak se subjekt formuje prostřednictvím internalizované logiky neustálé reakce.
Pracuje se symboly digitální komunikace – emotikony, které vnímá jako post-digitální hieroglyfy. Tyto znaky chápe jako kondenzované jednotky emoce, ale také nástroje, které standardizují způsob vyjadřování a prožívání pocitů.
Na první popup výstavě 20. 3. představí work in progress – nová díla vzniklá během rezidence.

Magdaléna Rybanská (1999) je slovenská umělkyně působící v Praze. Ve svých multimediálních instalacích a sochařské tvorbě zkoumá, jak se rozpínající virtuální prostor zapisuje do lidské fyzické zkušenosti. Pracuje s kovem, digitální koláží a osobními archivy digitálního šumu, jejichž prostřednictvím reflektuje fragmentaci pozornosti, deformaci těla a přeměnu vnímání v digitálním věku. Její poslední díla vznikají jako deformované kovové plochy, do kterých přenáší obrazy sebe samé a hypertextové odkazy a následně je fyzicky narušuje. Pnutí a deformace povrchu fungují jako analogie roztříštěného toku myšlení, ve kterém se scrollování stává způsobem uvažování. Ve své tvorbě spojuje dystopickou estetiku se sarkasmem a spekulativním uvažováním o budoucích podobách lidské identity.

Událost vzniká díky finanční podpoře Ministerstva kultury a grantu Magistrátu hlavního města Prahy.

S radostí vám představujeme novou rezidentku našeho prostoru, kterou je Magdaléna Rybanská! Magdaléna píše o tom, co v INI chystá:

"Počas rezidencie budem skúmať proces extrakcie afektu v digitálnom prostredí – spôsob, akým sa emócie, reakcie a pozornosť premieňajú na algoritmický kapitál. Zaujíma ma, ako sa emocionálna škála redukuje na kvantifikovateľné signály a stáva sa surovinou afektívneho kapitalizmu. V rámci rezidencie budem vytvárať vizuálnu šifru zo symbolov súčasnej digitálnej komunikácie – emotikonov, ktoré chápem ako post-digitálne hieroglyfy. Tieto znaky fungujú ako kondenzované jednotky emócie, nástroje regulácie výrazu aj mechanizmy štandardizácie prežívania. Ich preklad do fyzickej reality uskutočním prostredníctvom techniky tepaného reliéfu do kovu a technikou sgrafita čím digitálnu plochosť transformujem na hmotu, odpor a telesnosť. Vzniknuté objekty, reliéfy a performatívne situácie budú skúmať vzťah medzi rituálom a algoritmom, vierou a dátovou infraštruktúrou, telom a jeho digitálnym dvojníkom. Rezidenciu vnímam ako laboratórium, v ktorom budem analyzovať, ako sa moc dnes neprejavuje zákazom, ale dizajnom rozhrania – a ako sa subjekt formuje prostredníctvom internalizovanej logiky neustálej reakcie."

Magdaléna Rybanská (1999) je slovenská umělkyně působící v Praze. Ve svých multimediálních instalacích a sochařské tvorbě zkoumá, jak se rozpínající virtuální prostor zapisuje do lidské fyzické zkušenosti. Pracuje s kovem, digitální koláží a osobními archivy digitálního šumu, jejichž prostřednictvím reflektuje fragmentaci pozornosti, deformaci těla a přeměnu vnímání v digitálním věku.

Její poslední díla vznikají jako deformované kovové plochy, do kterých přenáší obrazy sebe samé a hypertextové odkazy a následně je fyzicky narušuje. Pnutí a deformace povrchu fungují jako analogie roztříštěného toku myšlení, ve kterém se scrollování stává způsobem uvažování. Ve své tvorbě spojuje dystopickou estetiku se sarkasmem a spekulativním uvažováním o budoucích podobách lidské identity.

Moc se na průběh rezidence i jednotlivé veřejné výstupy s ní spojené těšíme!

Karolina Chasáková: Jednolůžkový pokoj? (30. 1. 2026)

📸 Adam Rada

Kristina Láníková: Obrysy odřezků kůže jsou ručně vyryté do skla (23. 1. 2026)

📸 Adam Rada

Ale barva je jako frekvence zvuku, říkám (26. 11. 2025)




📸 Adam Rada

Křest zinu Divoké Šárky ve spolupráci s (5. 11. 2025)

📸 Adam Rada

Máme velkou radost, že vám můžeme představit novou rezidentku, která uzavře sérii rezidencí v našem prostoru v tomto roce. Je jí Kristina Láníková. Svou rezidenci pojmenovala Skleněné kresby.

Kristina se bude věnovat asamblážím, v kterých propojí fotografie s kresbami ručně vyrytými do skla. Hlavními motivy přitom budou ruce, odřezky kůže a jejich obrysy. Autorskou technikou Láníkové je dlouhodobě práce s vizuálními a textovými fragmenty. V INI bude rozvíjet uměleckou dokumentaci, v níž se vztahuje ke zranitelnosti.

Kristina Láníková (*1988) je vizuální umělkyně a autorka poezie. Studovala na Akademii výtvarných umění v Praze. Vystavovala samostatně i skupinově, mimo jiné v Galerii Kurzor, galerii
sam83, Galerii hlavního města Prahy, Domě umění města Brna nebo GAVU / Galerii AVU. Knižně vydala sbírky Pomlčka v těle (Fra, 2015), Krátké dějiny zraňování (sam83, 2017), Úvahy nad zájmeny
(Fra, 2020), Puma M (Fra, 2023) a autorskou knihu Léčení (AVU, 2024). Příležitostně publikuje v A2 – kulturním čtrnáctideníku.

https://kristinalanikova.cz/

A to není vše. Pokud vás zajímá, jak Kristina pojala vitríny našeho prostoru, přijďte ve čtvrtek na pop up do INI od 17:30 v rámci První čtvrtky – Žižkov & Karlín XI. (5. sezóna). Moc se těšíme!

Foto: Barbora Trnková, archiv Galerie města Blanska a František Svatoš, archiv galerie AVU

🌿 5. 11. 18:00 Křest zinu z rezidence Divoké Šárky 🌿

Srdečně zveme na křest zinu, který je vyústěním loňského rezidenčního pobytu Divoké Šárky v INI Prostoru.
Na pobytu, jenž společně rozvíjel program s přírodní rezervací Divoká Šárka, se podíleli David Přilučík a Ruta Putramentaite.

Umělecký projekt Divoká Šárka se věnuje možnostem ochrany krajiny a vztahům mezi člověkem a ekosystémy. Prostřednictvím dlouhodobého zcitlivování vůči lokalitě konkrétní přírodní rezervace se snaží přispívat k hlubšímu pochopení současných environmentálních výzev. Divoká Šárka je zde vnímána jako entita a partnerka, s níž se hledají způsoby vzájemného soužití a komunikace.

Publikace je dokumentací a tvůrčí reflexí projektu, který proběhl formou veřejného programu na podzim roku 2024 v přírodní rezervaci Divoká Šárka, jejím blízkém okolí a v INI Prostoru. Projekt, uskutečněný již v pátém ročníku, zkoumal, jak reprezentace ovlivňuje náš vztah k Divoké Šárce a dalším ekosystémům, a jaké formy soužití si přejeme vytvářet.

Zin tematicky rozvíjí okruhy, do nichž jsme společně nahlédli během programu a s přispěvatelstvem projektu. Publikace tak představuje široké spektrum interdisciplinárních přístupů, propojujících politiku ochrany přírody se zemědělstvím, gastronomií, uměním a aktivismem.

Moc rádx s vámi oslavíme křest zinu formou společné večeře.
Další část programu bude brzy upřesněna!

Moc děkujeme přispevatelstvu programu a zinu, bez vás by to nebylo možné!

Divoká šárka
Lenka Kubelová
Lucia Bergamaschi
Zuzana -Markéta Macková
Tomáš Uhnák
Bob Kuřík a ResisTerra team
Klaas Kuitenbrouwer

Ini team za podporu a Matúšovi Buranovskému za grafiku.

Událost vzniká díky finanční podpoře Ministerstva kultury a grantu Magistrátu hlavního města Prahy.

Maria Jančová: Pollen´s Ear, Water´s Riple (1. 10. 2025)

📷 Adam Rada

Fotoreport z workshopu vedeném současnou rezidentkou Mariou Jančovou na téma jednostrunných hudebních nástrojů (29. 8. 2025) 🔧🔨⛏🪚

Další workshop už tuto sobotu DIY kytarový pedál /pájecí workshop/ 💫

Foto: Eva Rybářová

Ohlédnutí za poslední akcí rezidence v INI.

Mezi péčí a tvorbou: Umění, terapie a jejich vzájemné prostupování

📸 Eva Rybářová

Vítězkou letního opencallu a zároveň novou rezidentkou v INI v období srpen - září je ✴ Maria Jančová ✴

🔥 Maria je vizuální umělkyně, jejíž praxe propojuje materiální výzkum, teoretickou reflexi a zvukovou performativitu se zaměřením na temporální posuny, absenci a ne-lidské subjekty. Ve svých projektech rozvíjí procesuální estetiku, která upřednostňuje nestabilitu, proměnu a
provizorium před formálně uzavřeným dílem. Její instalace a akustické krajiny vznikají v dialogu s ne-lidskými aktéry – materiály, mikroorganismy, zvukem či zbytkovými strukturami, které nesou paměť, napětí i tvar. Pracuje s médii jako je sádra, keramika, sklo, latex, SCOBY nebo chaluhy, která propojuje s
DIY strunnými nástroji a spekulativními zvukovými objekty. Tato těla nejsou pouhými nositeli významu, ale aktivními spolučiniteli, s nimiž vstupuje do vztahů naslouchání, rozpadu, rezonance a zapomínání. Její práce je ukotvena v posthumanistických a novomaterialistických přístupech a tematizuje otázky, jak může materiál myslet, jak paměť cirkuluje mimo lidský subjekt a jaké formy soužití vznikají mezi tělem, zvukem a nepřítomným.
Uměleckou praxi vnímá jako prostor pomalého výzkumu – jako pole, v němž se pojmy jako čas, hlas, tělo či paměť rozplétají a znovu skládají mimo antropocentrické rámce.

🎵 Během rezidenčního pobytu v INI se autorka bude věnovat vývoji site-specific multimediální instalace, která navazuje na její dlouhodobý umělecký a výzkumný zájem o nehierarchické formy komunikace, materiálovou performativitu a zvuková prostředí. Její
tvorba vychází z posthumanistických a novomaterialistických teoretických rámců (Donna Haraway, Karen Barad, Rosi Braidotti) a zaměřuje se na mezilidské a mezidruhové vztahy, jakož i na distribuci agentivity mezi lidskými a nelidskými aktéry. V rámci rezidence bude rozvíjet sérii interaktivních zvukových objektů a DIY strunových
nástrojů, vytvořených z materiálů jako latex, SCOBY, chaluhy či nalezené industriální fragmenty. Instalace bude artikulovat alternativní modely poslechu a spolupráce, v nichž se prolínají tělesné, zvukové a environmentální registry.

Gratulujeme!