Petula Bendula

Srdečně zvu tuto sobotu na Branický knižní festival. 📚🎻🍨

Ve 13.00 se mihnu na podiu – hned po Lukášovi Pavláskovi, takže žádný stres 😃, zahraje například úžasná Beata Hlavenková či Ondřej Ruml, vystoupí Natalie Kocábová anebo Martin Moravec.

Přijďte před Periferie Cafe, bude to velkolepé a přitom komorní a srdečné. 🥰

Knížky, hudba, dobroty!

Bližší info a celý program v prvním komentáři.

Čas od času se mě někdo zeptá, jestli taky někdy napíšu něco s dívčí hrdinkou. Pokaždé jsem na to automaticky odpovídala, že asi ne, protože mám dva syny a je mi ten jejich svět bližší, ale když stejný dotaz padl naposledy, zamyslela jsem se nad ním víc.

Zkusila jsem si představit, že bych psala o holce a uvědomila jsem si, že možná víc než zvyk mě ke klučičím hrdinům vede ještě něco jiného – strach z nižších prodejů.

Tak nějak podprahově jsem si říkala, že zatímco holkám nejspíš nevadí číst knihy o klucích, kluci by možná o holkách číst nechtěli. Zkusila jsem si k tomu něco najít a ukázalo se, že moje domněnka byla oprávněná.

V první chvíli jsem se zaradovala, že to teda asi dělám dobře, jenomže pak mi došlo, že vůbec. Když budu tenhle přístup podporovat i já, stará feministka (v obou smyslech toho slova 😀), tak co můžu čekat od ostatních?

A tak jsem se v rozepsané knize vrátila na začátek, rozloučila se s Tondou, se kterým jsme toho spolu za několik posledních týdnů už docela dost prožili, a přepsala ho na Agátu.

Zatím je z toho, holka, trochu vyjukaná (a já s ní), ale není se co divit. Hned na první stránce ji unesli, probrala se v jakémsi starém zámku a vůbec je to tam celé nějaké divné – únosce jí nechal ve dveřích klíč zevnitř, všude se tam ozývají dost zvláštní zvuky a v parku se pohybuje něco, co by se rozhodně pohybovat nemělo.

Nepochybuju ale, že si s tím nakonec nějak poradí. Prodeje možná bude mít horší, ale já budu mít určitě lepší pocit.

Holky holkám! 😉

Když můžu v květnu vydávat adventní kalendář, tak asi můžu i střípky z veletrhu zveřejnit i dva dny po jeho skončení. 🙂

Krásných a veselých zážitků byla spousta, mezi nejhřejivější patřily momenty, kdy se nějaký rodič zastavil, aby poděkoval za chvíle, které nad některou z mých knížek strávil se svými dětmi. To se pokaždé úplně tetelím. 🥰

V paměti mi zůstane také dvanáctiletá Julinka, která přijela s maminkou bůhví odkud, aby získala podpis. Když ale vytáhla notně ošoupaného Vítka z batohu, nestačila jsem se divit. Knížka byla plná různobarevných štítků, a když jsem požádala o vysvětlení, ukázalo se, že jedna barva znamená, že to tam bylo vtipný, jiná barva, že tam Julinka skončila v některé ze slepých cest a další zase, že tam byla hádanka či šifra, kterou nezvládla. Byla jsem z toho tak mimo, že mě bohužel ani nenapadlo si to vyfotit.

Mezi pernější, ale stejně nezapomenutelné chvilky patří debata s cca devítiletým klučinou. Poté, co jsem mu popsala děj a princip knížky, jsem zmínila, že Vítek má 65 konců, z nichž ale jen tři jsou ty dobré na konci celého příběhu. Knížku chtěl, ale řekl že je za 650 Kč moc drahá. Uznala jsem, že je to dost peněz a vysvětlila mu, že psaní bylo trochu jako vývoj počítačové hry, několik let práce a potom další spousta času redaktorů, ilustrátora a atd. Abych to trochu odlehčila, dodala jsem ještě, že jeden konec vlastně vychází na 10 Kč, což zase není tak hrozné. On se zamyslel a nabídl mi 30 Kč za ty tři dobré. :))) Nakonec jsme se sice nedohodli, ale podle toho, jak na mě mrkal tatínek, bych si tipla, že se Vítek brzy objeví mezi nějakými dárky.

Bylo to náročné, krásné i dobíjecí zároveň. Moc díky všem, co jste se stavili. ❤️

Táta, děti, stezka Českem a Vojta 🥰🙏

“Dobrý den Lucie i Petulo :), rád bych se s vámi podělil o zážitek s vaší knihou Nejhorší den Vojty Drábka. Kniha s námi o minulém víkendu procestovala část stezky Českem v Bílých Karpatech, urazila 45 km a nastoupala 1150 výškových metrů. Přesto jsme ji s sebou museli vzít, protože jsme se před odjezdem dostali do fáze, když už prý "nešlo čtení odložit". Knihu jsem sice nesl já, ale s dětmi jsem se domluvil, že vezmou o to víc jiných věcí. Po prvním dnu v batohu získala kniha první oslí uši, po druhém byla pro změnu propocena, nicméně její čtení ve stanu pod Velkou Javořinou, kdy se Vojta dostal až k hrobníkovi, v dětech myslím zůstane nadlouho :). Čímž Vám chci poděkovat za zkrášlení již tak hezkého zážitku, kterým samotné putování je a popřát Vám, abyste přinášela radost dětem i dospělým dalšími knihami.”

Velcí obchodníci sází na sezónní zboží a osvědčené postupy, a tak jsem se rozhodla jít opačným směrem. Na blížícím se Světě knihy nepředstavím novou knihu, ale další adventní kalendář. Stavíte-li se, můžete ho získat za zaváděcí veletržní cenu. 😊

Srdečně vás tedy zvu 15.–17. 5. 2026 na pražské Výstaviště do stanu s krásným názvem Ostrov ilustrace a komiksu. Budu tam a moc ráda vás uvidím.

Překvapení měsíce anebo možná roku. 😀 Vojta se chystá na herní muzejní noc a mě moc mrzí, že u toho nemůžu být. 😊

Svět se mění, všechno je vzhůru nohama. Ke všemu je vám patnáct let a kalendář hlásí pátek třináctého! Že to nevěstí nic dobrého asi není třeba zdůrazňovat. 😱

Michal Vojkůvka v roli vypravěče si spolu s vámi, publikem, zahrajte gamebook Nejhorší den Vojty Drábka, který sepsala autorka Petula Bendula. O hudební doprovod se postarají Kuba Špiřík, Václav Skoták a Karel Vaněk.🎻

Kam se bude děj ubírat ale bude záležet jen divácích, kteří budou o Vojtově osudu rozhodovat na Brněnská muzejní noc v Kině Art 16. května v 18:30.🫡

Vstup je zdarma, jako na celou Herní muzejní noc v Kině Art🔥

(pozn. gamebook je family friendly 🥸)

Nejvtipnější momenty bývají s těmi nejmenšími prcky.

Končím besedu a ptám se dětí, jestli se chtějí ještě na něco zeptat. Okamžitě vyletí jedna ruka v první řadě a blonďatá dívenka radostně oznamuje, že její bratr se jmenuje Vítek. Zvedám palce na znamení, že mě to těší, ale to už se hlásí další dívka.

“Můj brácha je Vojta.”

Dávám najevo, že z toho mám taky radost a potom vyvolávám chlapce vzadu.

“Já znám taky jednoho Vojtu.”

Směju se, jak se nám ta beseda moc nedaří, zatímco paní učitelka už to nevydrží: “Dobře děti, nebudeme teď říkat, kdo všechno zná nějakého Vojtu nebo Vítka, ať využijeme čas na otázky. Na co byste se chtěly paní spisovatelky ještě zeptat?

Chvíli se nikdo nehlásí a pak konečně další dívenka zvedá ruku: “Můj pan učitel na piano se jmenuje Drábek.”
🙈😄

Nejkrásnější spisovatelské chvilky.

Tohle je Honza. Ve čtvrtek si koupil Vojtu na besedě ve škole a začetl se tak, že si ho o víkendu musel vzít s sebou na čundr.

Obrovská radost to vidět. 🥰

A obrovský vděk, že rodiče napadlo mi to poslat. Na pochybnosti o další tvorbě je to skvělá medicína.

Všichni teď zveřejňují své ediční plány, tak se o ten svůj také podělím. K plánu to má sice hodně daleko, protože stále nevím, kdy přesně co vyjde, ale třeba se na něco začnete těšit se mnou. 😊

Největší sousto bude velký obrazový gamebook Smrďucha. Petr Domorád na něm už od minulého roku usilovně pracuje, zatímco já řeším volbu papíru, vazby atd. Nejspíš to bude nejnákladnější věc, jakou kdy vydám, tak jsem trochu nervózní, ale těším se moc. První verzi textu jsem dokončila krátce po vydání Vítka, ale až koncem minulého roku se vesmír ustrnul a dal Smrďuše zelenou. Na obrázcích se můžete pokochat několika prvními obrázky a skicami.

Další chystanou věcí je Poťouchlá knížka – gamebook o nejustrašenější veverce na světě. Stránky budou plné zvířat a šokujících, dosud nezveřejněných informací o nich. 😉 Právě tento týden ji začíná skicovat Komára, takže to bude velká nádhera.

Třetí pak budou Puštipoudi, se kterými se pomazlí Kačka Illnerová. Ze všech knížek budou nejútlejší, ale věřím, že Puštipoudům bude i menší počet stránek stačit na to, aby si získali srdce čtenářů. Vždyť už jen ta jejich jména – Žoržín, Vžílka, Vroňka, Štáfek, Murko, Kvilda, Klíža, Kájina, Čvikorka, Cáftík, Brulín a Borejs. Já mám pro ně slabost od prvního nápadu. 😊

Čtvrtým kouskem, který letos snad spatří světlo světa, bude ještě jeden hádankový adventní kalendář. Zaměřený bude na pohádky a pohádkové postavy a o výtvarnou stránku se opět postará Premek Ponahly.

Tak se nechme překvapit, co z toho a kdy vyjde. 😉

Předělávám si prezentaci, se kterou jezdím do škol a knihoven a nějak se mi mění z propagace knížky v něco úplně jiného.

– Nikdy se nevzdávejte, děti. Mně trvalo rok a půl, než jsem přišla na funkční způsob, jak gamebooky psát. Rozepsala jsem přitom čtyři knížky, které navždy zůstanou v šuplíku, ale to, co jsem se naučila, teď využívám pořád.

– Nevěště hlavu, když vám něco nevyjde. I věc, která vypadá jako neúspěch, se může proměnit v to nejlepší, co vás mohlo potkat. Já takhle přišla po roce čekání o ilustrátorku, ale jen díky tomu jsem pak oslovila výtvarníka, který knížku posunul na úplně jinou úroveň.

– Dělejte věci, které vám přináší radost a dávají vám smysl. Úspěch pak přijde jako vedlejší produkt činnosti, která vás naplňuje sama o sobě. Já jsem jen chtěla napsat knížku, která bude bavit mé syny. O jejím vydání, natož o nějakém úspěchu, jsem vůbec nepřemýšlela a přesto (anebo právě proto?) se z Vítka stal bestseller.
…

Pořád besedu nabízím pod názvem “Jak se píše gamebook”, ale stává se mi z toho nějaký motivační koučink či co :-).