Jezdec.cz

Vážení čtenáři zpravodaje Jezdec. Od roku 2019 bude Jezdec po dvouleté pauze opět přispívat k české hipologické publicistice. Slibovaný blog právě vzniká a proto jsme první úvahu týkající se prosincového finále GCL v Praze s názvem "VIP slavnost v O2 aréně" uveřejnili ještě na starých stránkách Jezdce - jezdec.cz
Pokud si k po dva roky osiřelé stránce opět najdete cestu, budeme rádi.
Cyril Neumann

Časopis Jezdec | Co je nového

Zdravím všechny bývalé čtenáře časopisu Jezdec. Konečně jsem obnovil práce na podobě budoucího blogu, ve kterém bych chtěl přinášet názory a komentáře k hipologické současnosti. Hlavním impulsem je momentálně probíhající mega akce v O2 aréně, kterou si celá řada z Vás pochopitelně nenechává ujít.
Musím se s Vámi ovšem podělit i o další silné dojmy letočního podzimu. Jeden je pozitivní, ty druhé dva bohužel ne.
Za prvé všechny návštěvníky hřebčína v Napajedlích připravuji na šok, který utrpí, až uvidí, že byla zbořena 100letá dominanta hřebčína - rotunda. Nejenom, že prostranství je smutně prázdné, ale jak připouštěcí kruhová hala, tak hřbitůvek významných napajedelských plemeníků ztratily svoji intimitu. Nenapravitelná škoda!
Na druhé straně se daří v rámci rekonstrukce dotáhnout do konce revitalizaci místa a konečně byl po 50 letech zbourán administrativní skleník, který byl skvrnou socialismu v urbanistice Národního hřebčína. Po 50 letech tak máte možnost opět vidět zámek i z druhé strany a podle plánů by zde měla být obnovena zámecká zahrada. V bývalém statku na druhé straně silnice pak bylo vybudováno nové zázemí včetně rozsáhlého parkoviště.
A konečně za třetí se doba nekoňařiny skutečně šokujícím způsobem podepsala na dostihovém závodišti v Pardubicích, kde byla v cílové rovině vybudována ledová plocha. Letitý turf byl vybagrován do hloubky minimálně 20 cm, aby bylo možné v cílové rovině umožněno bruslení veřejnosti. Hrabě Oktavián Kinský by se asi divil, jak hluboko lze v koňařině klesnout.
Ing. Cyril Neumann

Zdravím všechny bývalé čtenáře zpravodaje Jezdec. Omlouvám se za opoždění slíbené internetové verze, ale vnitřně mám pocit, že si vybírám oddechový čas po 24 letech pravidelného vydávání. Měsíc odkladu zavinila změna naší představy o budoucnosti internetové podoby. Na stránkách Jezdce jsem již oznámil, že nakonec zvítězil blog.
Druhý měsíc již padá na vrub grafického studia, které podobu nových stránek Jezdce připravuje a momentálně již o 14 dní přetahuje termín. Nyní máme slíbenou zkušební verzi do konce týdne a tak se snad již začne něco dít.
Kolega Václav K. Dvořák se již těší na pravidelný přísun příspěvků ze zahraničí. Zatím jsme alespoň na starých stránkách (www.jezdec.cz) uveřejnili úvahu o letošním výhledu a plánech české skokové reprezentace.
Já osobně budu v blogu uveřejňovat z mého hlediska hipologicky zajímavé akce, které ovšem nemusí být pouze sportovního charakteru. Domnívám se, že těchto informací mají elektronicky zdatní čtenáři dostatek.
Těším se na tu naši úplně první. Bude se věnovat mimořádně zdařilé prezentaci koní při převozu zvonu Václav. Ti z Vás, kdo se akce v neděli 5. března osobně zúčastnili potvrdí, že atmosféra po celé trase byla natolik senzační, že u řady lidí opět oživila dřímající snahy o návrat koní do státní ceremoniální služby.
Těšil jsem se na zpravodajství jak v TV, tak v celostátních denících. Dost mě mrzí, že jsem zatím neviděl nikde patřičnou zmínku právě o dvou čtyřspřežích, která přispěla k pozitivnímu vnímání celé akce zcela zásadně. Alespoň za sebe proto děkuji vstřícnosti jak ze strany Národního hřebčína, tak ze strany Zemského hřebčince v Tlumačově. Zemský hřebčinec a českomoravští belgici se v Praze prezentovali vůbec poprvé. Díky tomu, že vezli zvon Václav, byli skutečně centrem celé akce.
Čtyřspřeží starokladrubských vraníků se vzácným arcibiskupským kočárem bylo senzační, ale o tom nikdo nepochyboval. Zklamáním pro mě (a jistě i pro kladrubské) bylo, že do tohoto skutečně unikátního kočáru nebyl ochoten usednout nikdo z představitelů církevní obce. V zákulisí se proslýchalo, že důvodem byly i osobní a "politické" důvody, které by člověk u liturgicky vzdělaných osobností křesťanského světa nepředpokládal.
V každém případě obě spřežení byla úžasná a koně i lidé okolo nich zvládli dokonale nejen obávaný sjezd z Pražského hradu i Nerudovou ulicí, ale i celou další anabázi přes Karlův most a pražským Starým městem. Moje manželka Ilona pořídila z celého dne unikátní fotoreportáž a tak se již těšíme, jak ji umístíme na vstupní blog nové historie našeho zpravodajství. Doufejme, že to již dlouho nepotrvá.
Cyril Neumann

Časopis Jezdec | Co je nového

Krásné vánoční svátky všem svým čtenářům přeje redakce.

Na zasedání FEI v Tokiu byl dohodnut nový systém soutěžení na OH (komentář k článku v Jezdci č. 17)

Systém skokových soutěží při OH stojí na prahu zcela zásadní změny pojetí. Definitivně končí olympijské století, ve kterém stále ještě doznívala prestiž a noblesa jezdecké společnosti. Výsadní postavení zajistili při vzniku olympijského soutěžení především armádní jezdci, kteří bývali ve svých zemích společenskou elitou. Celospolečenská prestiž jezdeckého sportu byla v olympijském turnaji potvrzena tím, že skoková soutěž jednotlivců uzavírala program OH a povinně tomu tak muselo být na centrálním olympijském stadionu. Po jezdcích, před zhasnutím olympijského ohně, již doběhli pouze účastníci maratonu a OH byly ukončeny.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) donutil dodržet tuto tradici ještě pořadatele sovětské Moskvy v roce 1980. Skoková soutěž se tak odbývala na trávníku v Lužnikách, bezesporu ke zděšení všech fotbalových fanoušků. Již o čtyři roky později ovšem vzala tato tradice za své. Pořadatelé v Los Angeles využili argumentu o znečištění ovzduší centra kalifornské metropole. Schovávající se za welfare, tak poprvé odsunuli koně a jezdce individuálního finále na periférii olympijských sportovišť. Tehdy nás to mrzelo, ale dnes je tato výsada jezdectví již definitivně zapomenuta.
Následovalo zavedení drezurní volné jízdy. Volná jízda ve spojení s hudbou byla deklarována jako balet jezdce a koně. V zásadě však byl a stále je kür určen pouze pro masy diváků, kteří sice trochu drezuře rozumí, ale ne dost, aby je bavila jezdci stále opakovaná klasická úloha. Drezurní veřejnost se s volnými jízdami a jejich rozhodováním nejenom smířila, ale začala je i aktivně prosazovat. Postupně nejenom do nejvyšších soutěžních úrovní, ale v průběhu let i do nižších a nižších výkonnostních pater. A tak jsme se dočkali volné jízdy drezurních elévů i na úrovni -L-. Generace zakladatelů drezurního sportu by se nestačily divit. Je otázkou, zda by se na nás uznávaní jezdci té doby zlobili, či zda by se nám smáli. Drobným pozitivním detailem celého vývoje je důkaz, že si FEI drezurní odpovědnost alespoň ve zbytcích uvědomuje. Na úrovni MS to alibisticky vyřešila dvěma sadami medailí. Jedna za klasickou úlohu a druhá za volnou jízdu. To pochopitelně MOV nestrávil. Olympijská medaile se tak získává již pouze za Kür. Současní rozhodčí tak byli vmanipulováni do pozice již zcela shodné s rozhodováním krasobruslení. I v jejich žargonu tak nalezneme něco jako “umělecký dojem".
V Tokiu skončí další tradice. Výměna pořadí soutěží staví na vyšší stupeň týmové klání. V něm pak zbylo místo již pouze pro tři jezdce. Napětí, které možnost opravy výsledku jednoho člena čtyřčlenného družstva přinášela, zmizí. Je námětem spíše filosofické diskuze, zda záměna pořadí soutěží je výrazem úcty k soutěžení států, či upozaděním individualismu ve sportovním výkonu.
Snaha o početní navýšení národního zastoupení v olympijském turnaji je v olympijské myšlence pochopitelná. Teprve se ovšem ukáže, zda cena zaplacená pouze tříčlennými týmy nebude příliš vysoká.
V konečném efektu by měl být tento směr vývoje pro Českou republiku žádanou změnou. Dá se předpokládat, že po případném schválení nového systému MOV budou navýšeny účastnické kvóty i našeho kvalifikačního regionu.
Pokud ovšem MOV a FEI leží na srdci skutečné navýšení národního zastoupení při OH, měly by se jejich úvahy ubírat důležitějším směrem. Bohužel při zasedání FEI nezaznělo nic o účelových změnách občanství. I nadále tak budou olympijské ambice ekonomicky slabších států ohroženy rozmary východoevropských či středoasijských oligarchů, ale i blízkovýchodních ropných magnátů. Ti budou stále častěji zvažovat, zda své nekonečné bohatství neutratit za vstup do světly reflektorů osvětlených VIP prostor mezinárodního jezdeckého sportu. Zde FEI ale i MOV neprotestuje. Cokoliv z těchto zdrojů ráda přijímá. Takový je ale celý náš současný svět. Ten jezdecký není výjimkou.
Ing. Cyril Neumann

Jak v roce 2017?
Tím, že se nakonec díky finálové absenci do Barcelony dostali Britové i Belgičané je poněkud znejistěn původní záměr FEI o podobě 1. divize roku 2017. Možná, že i díky olympijskému prvenství Nicka Skeltona a potvrzením vysoké kvality Velké Británie v barcelonském finále, FEI najednou cudně mlčí o modelu roku 2017. Pro Českou republiku, která sice při své premiérové účasti v 1. divize skončila poslední, ale dokázala nejobtížnější soutěže světa absolvovat se ctí, je podoba Nations Cup 2017 velmi důležitá. Pokud bude mít 1. divize pouze osm členů, pak budou o postup pro rok 2018 bojovat proti ČR silné celky Velké Británie a Belgie. V tom případě je téměř jisté, že vstup mezi elitní skupinu států je pro ČR opět na nějaký čas uzavřen. Pokud by ovšem model roku 2017 umožnil start deseti týmům, v 1. divizi by pak podle výsledků letošní předbarcelonské kvalifikace startovaly celky Nizozemí, Irska, Německa, Švýcarska, Švédska, Francie, Itálie, Velké Británie, Belgie a z Barcelony postupujícího Španělska. V tom případě by naše šance na postup nemusely být zcela bezpředmětné. Ing. Cyril Neumann

Stáj C.E.T. posiluje
Jak uvedl internetový portál www.worldofshowjumping.com dva z koní, které původně patřili obviněnému ukrajinskému oligarchovi Olexandrovi Oniščenkovi, prodal německý magnát Paul Schockemöhle do stáje Czech Equestrian Team. S 10letým belgickým hřebcem GILJANDRO VAN DEN BOSRAND (Orlando x Clinton I) již Anna Kellnerová absolvovala první starty na CSI5* ve švýcarském St. Moritz. Tohoto koně přivedl do velkého sportu dánský jezdec Andreas Schou. Později ho v ukrajinských barvách jezdili Olexander Oniščenko a René Tebbel. Letos v dubnu startoval ve finále Světového poháru, kde ho sedlal švédský jezdec Henrik von Eckermann. Druhým koněm z tohoto lotu je 11letý ryzák CALCOURT FALKLUND (Oklund x Dominard). Také jeho jezdcem byl ještě v nedávné době Olexander Oniščenko. Před ním ho jezdil Michael Whitaker.

Equestrian Sport | World of Showjumping Enter in the equestrian universe with World of Showjumping : news, rankings, next events, archives...

Do druhé ligy - ČR, GBR a BEL
V posledním kole Furusiyya Cup 1. evropské divize, které se konalo těsně před Oh v Hicksteadu, zvítězilo Německo, před Irskem a Belgií (současné druhé místo). Čtvrté byly USA před Švýcary a Brity.
Do zářiového finále v Barceloně se tak vedle České republiky nekvalifikovala Velká Británie a Belgie. Tato tři družstva také opouštějí 1. evropskou divizi. O dalším britském brexitu nakonec v domácím prostředí rozhodlo nepovedené druhé kolo. Při tom záchraně jim chybělo málo. Stačilo, aby Jessica Mendoza (SPIRIT T) zopakovala nulu z prvního parkuru, nebo kdyby ve druhém kole šel čistě Scott Brash (HELLO GUV’NOR). Ani druhá příčka nestačila na udržení v elitní společnosti Belgičanům. V příští sezóně budou ve 2. divizi spolu s českým týmem usilovat o jediné postupové místo mezi elitu, vedle obvyklých soupeřů tedy ještě Britové, Belgičané a jeden z dvojice Ukrajina – Španělsko. To bude velmi těžké! Kompletní výsledky na www.hickstead.co.uk. Závěrečné kolo 2. evropské divize se koná v sobotu 27. srpna ve španělském Gijonu. Zde se rozhodne, zda 2. divizi vyhraje Španělsko nebo Ukrajina.

Home

Dobře je málo
Naše účinkování v první evropské divizi můžeme hodnotit jednoznačně kladně. V přímé konfrontaci se světovou elitou se naši jezdci neztratili a předvedli řadu velmi kvalitních jízd. Je škoda, že jsme se kvůli nepřízni počasí nemohli zúčastnit zrušeného konkůru v Lumenu. Celé družstvo fungovalo jako vyrovnaný tým a nutno poděkovat všem šesti jezdcům, kteří se na tom podíleli: Zuzaně Zelinkové, Emmě Augier de Moussac, Ondřejovi Zvárovi, Alešovi Opatrnému, Anně Kellnerové a Kamilovi Papouškovi. Skvělé je, že se během sezóny, kromě čtveřice výborných koní, která postup vybojovala, objevili ještě další tři, jmenovitě CENTISIMO, CLASSIC a DIMARO VD LOOISE HEIDE, kteří náročné parkury zvládali.
Případný návrat do první divize bude ale hodně obtížný. Usilovat o něj budou i oba týmy, které spolu s námi sestoupí. A podle prognóz to budou celky zcela jistě z výrazně silnějších zemí. Konkurentem v příští sezóně téměř jistě nebude Ukrajina. Ta sice možná letos postoupí do 1. divize. Zcela jistě se ale bude po Oniščenkově korupčním skandálu potýkat s vážnými finančními problémy. Václav K. Dvořák

Oniščenko si starosti nepřipouští
Okolo ukrajinského týmu, který ze zahraničních jezdců sestavil ukrajinský oligarcha Alexander Oniščenko je nyní ovšem živo více než by si lídr a donátor týmu přál.
Jak uvedl internetový server St. Georg, ale i Süddeutsche Zeitung, ukrajinský miliardář je jednou z hlavních osob zapletených do korupčního skandálu okolo obchodu s plynem v hodnotě 120 miliónů dolarů. V případě prokázání viny mu hrozí až 12 let vězení a někteří spoluobvinění již byli zatčeni. Oniščenko je ale členem ukrajinského parlamentu a proto byl vznesen požadavek na zbavení jeho imunity. To se skutečně stalo a Oniščenko z Ukrajiny uprchnul. Momentálně se skrývá a spekuluje se o tom, zda je na území EU, či v Rusku. Ještě před tím ovšem citovala ukrajinská tisková agentura Strana zcela klidného Oniščenka: "Pokud bych měl jít do vězení, tak půjdu. Jen mě ještě nechte zúčastnit olympijských her v Riu. Pak mě můžete zavřít třeba hned".
Dočká se René OH?
Je kuloárně diskutovanou skutečností, že jedním z dlouhodobě přehlížených top německých jezdců je René Tebbel. Nemá cenu spekulovat o důvodech, ale faktem zůstává, že René Tebbel se do reprezentace Německa na významné světové závody nikdy nedostal. To byla jistě i jedna z příčin, proč René Tebbel přijal nabídku na změnu občanství a těšil se na Rio v dresu Ukrajiny. Nyní je ovšem účast tohoto týmu diskutabilní. Jakkoliv ovšem ukrajinská reprezentace stojí a padá s podezřelými penězi problematického Oniščenka, Ukrajina splnila kvalifikační podmínky FEI i MOV. Trestní stíhání hlavního donátora a člena týmu ještě není důvodem k jejímu vyřazení.
Komplikací by mohly být majetkoprávní vztahy ke koním, o které se ukrajinský tým opíral. Bylo potvrzeno, že z obavy před zabavením koní odkoupil od Oniščenka 44 nejlepších koní Paul Shockemöhle. Mezi odkoupenými koňmi jsou např. VIVANT VAN DE HEFFINCK, na kterém startoval v A týmu Ukrajiny Cassio Rivetti, či QUEBRACHO SEMILLY, na kterém se v dresu Ukrajiny v nejvyšších soutěžích světa vystřídali Cassio Rivetti, Katarina Offel a nakonec i Maďar Ferenc Szentirmai. Na seznamu je ovšem i řada koní, kteří v minulých týdnech vybojovali pro Ukrajinu vítězství ve 2. divizi Furusiyya Cup.
Proč ne Česká republika?
Jestli se však ukrajinští krajánci v čele s Oniščenkem na olympiádě objeví tak není vůbec jisté a rozhoduje se o tom právě v těchto dnech. Podle kuloárních informací by Ukrajinu, v případě jejího vyřazení, nahradilo Irsko. To, že volba padá na Irsko, nemá z českého pohledu logiku, když druhým týmem souboje o nominaci na OH v rámci skupiny C byla Česká republika.
Je zde ovšem uplatněno pravidlo FEI olympijské kvalifikace, které hovoří o tom, že v případě nevyužití týmového místa, postupuje na OH nejlépe umístěný nekvalifikovaný celek ze SJH a ME. A tímto celkem je právě Irsko. Ing. Cyril Neumann

Najde se pro koně místo?
Obliba jezdeckého sportu stoupá závratnou rychlostí a stavy koní v ČR lámou jeden rekord za druhým. Jakkoliv se tedy zdá, že právě nyní je snažení generací hipologů korunováno úspěchem, čeká nás ještě splácení dalších hipologických dluhů vzniklých za 40leté vlády komunismu. Které dluhy mám na mysli?
Pro civilizaci byla donedávna hipomobilní energie nepostradatelná. Dokládá to kaleidoskop plemen, který staletou práci hipologů dokumentuje. Jakkoliv to mnoha současným jezdcům a milovníkům koní zůstává skryto, jezdecký sport je pouze menší částí této mozaiky. Částí sice dnes značně preferovanou a komerčně nejsnáze uchopitelnou, ale stále jen částí. Žijeme v době, která je sportem fascinována. Sportovní medializaci a popularita vítězů nás provází na každém kroku. Přes současnou spokojenost se vstupem českých jezdců na důležitá kolbiště to ale nevypadá, že by česká stopa mohla světové jezdecké soutěžení nějak výrazněji ovlivnit. Z hipologického hlediska je zde ovšem něco, co hravě zastíní účast českých jezdců a koní na mistrovství světa či olympijských hrách.
Česká republika disponuje klenotem nejvyšší kategorie, který ji jako jediný řadí mezi skutečně koňařské země. V 90. letech minulého století to bylo naštěstí vysvětleno i exekutivní moci. Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem dosáhl nejvyšší celospolečenské ochrany a 70 koní pod jeho střechou také. Snaha hipologických osvícenců byla korunována světově bezprecedentním úspěchem. Jsme jediná země na světě, která na koně hledí jako na živé umělecké dílo a cení si ho jako Národní kulturní památky.
Po bolestných peripetiích trestně právního charakteru, které se hřebčínu v Kladrubech nad Labem ještě postarají o bulvárně nepříjemnou publicitu, byla dokončena velkolepá rekonstrukce. Koně a lidé v Kladrubech nad Labem žijí po sto letech opět v důstojném prostředí odpovídající jejich historické důležitosti. Zdálo by se, že je vše vyřešeno. Ale není, právě zde je nezbytné začít splácet největší dluhy.
Na konci května proběhl v Kladrubech den Starokladrubského koně, který svoji přítomností ozdobilo dánské královské spřežení. Zlatý kočár královny Margarety II, tažený šestispřežím starokladrubských běloušů projel Pardubicemi, doprovázený kočárem z Národního hřebčína. V Pardubicích to byla sláva a živo bylo i druhý den v Kladrubech nad Labem. Nemile mě ale překvapil nezájem celostátních médií. Byl jsem si jist, že starokladrubští koně v ceremoniálních zápřežích uprostřed důležitého města ČR budou sólokaprem všech celostátních zpravodajství. A právě v tom spatřuji dluh, který naše společnost u koní stále ještě má.
Česká veřejnost koně vytěsnila na okraj svého života. Vyhradila mu jezdecká kolbiště a dostihová závodiště. Hipologické stavby, kterých je po celé naší zemi mnoho, jedna po druhé již dávno prohrály či prohrávají svůj souboj o účel, kterému měly sloužit. A tak v jízdárnách vznikají další galerie či nákupní střediska, ve stájích restaurace. Nikoho ani nenapadne, že by mohly opět sloužit svému účelu a že by bylo možné žít společně s koňmi tak jako po staletí.
Česká republika a její představitelé vnímají jediné naše původní plemeno jako kulturní památku. Nejsou ale ochotni vrátit “svého” koně do státního ceremoniálu, kvůli kterému byl po staletí chován a šlechtěn. Veřejnost přihlížející nějaké náhodné akci pak nevnímá starokladrubského koně jako světově unikátní zvíře, ale pouze jako atrakci rovnající se sledování natáčecího dne nějaké pohádky, či turistické atrakce drožkářského typu. Obávám se, že stejně vnímána byla laickou většinou i návštěva královského spřežení dánské královny.
V každém případě je dobře, že se Národní hřebčín svým elitním zákazníkem pochlubil. Doufejme, že je to první krůček k nalezení hipologické cesty i mezi české zákonodárce. Ti první by již měli pochopit, že je povinností českého státu své kulturní dědictví propagovat. A zvláště když se jedná o koně. Žijí společně se svými lidmi v Kodani, Vídni, Paříži či Londýně. Není jediný důvod, proč by to tak nemělo být i u nás. A pokud není momentálně osvícený panovník na Pražském hradě, mohou se úkolu klidně zhostit Pardubice. Tradici si nesou po staletí ve svém znaku.
Ing. Cyril Neumann