Orthotes

TÉMA MĚSÍCE ČERVEN: JÓGA
2. díl

V dnešním uspěchaném světě plném kroužků a obrazovek často hledáme cestu, jak s dětmi strávit čas, který by byl skutečně „náš“. Párová jóga nabízí jedinečný způsob, jak propojit pohyb s navázáním kontaktu a prohlubováním vztahu. Není to jen o protažení svalů, ale i o blízkosti, doteku a tichém porozumění, které mezi vámi a vaším dítětem vzniká bez nutnosti slov. Je to chvíle, kdy se svět tak trochu zastaví a existujete jen vy dva na jedné podložce.

Hlavním benefitem párové jógy je budování důvěry a spolupráce. Menší děti se mimojiné učí vnímat své tělo v prostoru a spoléhat na stabilitu rodiče, zatímco školáci skrze společné pozice rozvíjejí empatii a trpělivost.
Ráda zde uvedu několik vyzkoušených příjemných pozic. Např. tzv. motorkář je o tom, že jeden z dvojice (motorka) si sedne do zkříženého sedu a upaží ruce. Druhý z dvojce (motorkář) si sedne za něj, chytne ho za paže a chodidla umístí na jeho lopatky (pozice loďky). Ruce (řídítka) motorky se netlačí k sobě, ale mírně vzad a směrem od trupu motorky. Pokud je to motorce příjemné, může se s ní jet i pomalu do zatáček. Nebo tzv. dvojitý drak se provádí tak, že začneme v pozici kočky zády k sobě, kdy paty jsou střídavě v jedné přímce. Z této pozice uděláme draka tak, že vykročíme stejnou nohou. Zvedneme ruce nad hlavu a s dobrou oporou o chodidla a kolena se zakláníme tak, abychom dosáhli na ruce toho druhého. Pokud je to možné, chytneme se za ruce. Pak si oba odpočineme v pozici kamene (balásana) a uděláme draka i na druhou nohu. Rovněž zde ráda uvedu pro inspiraci knížku Matějova akrobacie, která je plná hravých pozic. Na obrázku například vidíte vybranou pozici kočky a její možné modifikace.

V praxi to nemusí vypadat jako dokonalá akrobacie z Instagramu. Může koneckonců jít i o jednoduché zrcadlení pohybů nebo společné dýchání, kdy sedíte zády k sobě a snažíte se sladit rytmus nádechů a výdechů. Pro teenagery může být taková párová jóga skvělým způsobem, jak prolomit bariéry a zažít s rodičem něco uvolněného a vtipného, co není založeno na výkonu nebo hodnocení. Společný smích, když se vám pozice nedaří, je neméně důležitý jako její dobré provedení.

Párová jóga nás učí, že k radosti z pohybu nepotřebujeme drahé vybavení, ale pouze ochotu věnovat si navzájem pozornost. Je to investice do zdraví i do vztahu, která se vám vrátí v podobě silnějšího rodinného pouta. Zkuste si proto třeba dnes večer po pohádce na dobrou noc jen na pár minut sednout si na zem, opřít se o sebe zády a klidně jen společně sladit své dýchání – uvidíte, že ten klid, který se rozlije místností, stojí za to.

Tým fyzioterapie Orthotes

TÉMA MĚSÍCE ČERVEN: JÓGA
1. díl

DĚTSKÁ JÓGA
Proč nenabídnout cvičení jógy i dětem? S přihlédnutím ke specifikám jednotlivých věkových skupin dětí, jóga může obecně nabídnout sebeuvědomění a radost z pohybu. Zlepšuje respektování sebe i svého okolí v nesoutěživém prostředí. Učí harmonii, tj. živější děti se zklidňují a naopak ty málo aktivní se povzbudí k činnosti. A skrze praktikování jógy se děti mohou nenásilnou a často zábavnou formou učit zacházet ohleduplně se svým tělem. Jóga tedy nabízí komplexní cvičení, které mohu provázet i dechové cvičení s relaxačními technikami a uměním všímavosti.

Pomůcky, které lze efektivně využít u jógového cvičení (lze i v domácím prostředí) se mohou lišit podle věkových skupin či prolínat napříč podle oblíbenosti a preference.

U batolecího věku (1,5 – 3 roky), kdy se dítě rychle učí, ale neudrží dlouho pozornost, se s oblibou používají vizuální pomůcky, tedy maňásci, plyšová zvířátka, obrázky z knížek a ideálně za doprovodu zpívání motivujících písniček či básniček. Lze cvičit i na motivy oblíbené obrázkové knížky. Jako příklad lze uvést všechny knížky od Petra Horáčka (např. Zvířat plná kniha, Husa Líza, atd...),

Děti předškolního věku (3-6 let) jsou přirozeně živé, zvídavé a milují pohyb. Zároveň je v tomto věku možné učit děti i určité zklidnění. Důležité je přehnanou korekcí nezkazit dětem radost z pohybu. Jógové pozice se snažíme proto dětem představit formou hry a zaměřujeme se na pestrost a dynamiku jednotlivých pozic. Jako příklad pomůcek lze uvést krásný sortiment od Lali jóga, jako jsou všechny jógové karty, skvělé je i pexeso v jejich režii a hry jako Jóga nebe ráj. K dechovým cvičením lze s oblibou využít Lali bambulky. Ve skupinových cvičeních se dá se pěkně využít dětský hrací barevný padák k vytvoření kroužku i všemožným hrám. Co se týče knižních inspirací lze doporučit Divokou symfonii od David Brown, kde jsou jednotlivé říkanky zhudebněny i v aplikaci.

U dětí mladšího školního věku (6-11let) dochází vlivem školní docházky k útlumu pohybových aktivit, proto je dobré zaměřit se na správné držení těla a kompenzaci dlouhého sezení. V tomto věku děti milují výzvy, a tak je dobré zařadit do cvičení i prvky jógové akrobacie a cvičení ve dvojicích. Z knížek lze doporučit Matějovu akrobacii, Jogátky od Barbory Hu, a také karty od Helen Purperhart např. dětské relaxační karty či dětské masážní karty. Bohužel již nejsou skladem, ale třeba se Vám je podaří ulovit v nějakém antikvariátu.

A závěrem u dětí staršího věku (11-15let) se mohou rozvíjet problémy s páteří, bolesti hlavy a celkově psychická nepohoda. Jóga může nabídnout vhodnou pohybovou aktivitu nejen při těchto problémech, ale i také při zvládání stresu a změn nálad. Jako knižní inspiraci lze uvést knihu Jóga krok za krokem od Svámí Gítananda. Dobré je již zacházet ve cvičení do podstatných detailů a vzít si třeba každou jógovou pozici do tzv. laboratoře a prozkoumat, co nám může přinést.

Tým fyzioterapie Orthotes

TÉMA MĚSÍCE KVĚTEN: CHŮZE

4. Díl – Vliv obuvi
Obuv má zásadní vliv na to, jakým způsobem chodíme, protože přímo ovlivňuje práci chodidla, rozložení zátěže i celkovou mechaniku kroku. Důležité je, aby prsty měly dostatek místa pro pohyb, a svaly nohy mohly vnímat povrch, po kterém zrovna jdete. Každá noha je jiná, a právě proto je důležité respektovat její tvar, stavbu i přirozené nastavení.
Zjednodušeně lze říct, že jednotlivé typy obuvi ovlivňují chůzi následovně:
- Bosá / barefoot obuv – umožňuje větší volnost pohybu chodidla a přirozenější práci prstů.
- Obuv s pevnou/ vysokou/ tvrdší podrážkou – omezuje vnímání povrchu.
- Úzké špičky a vyšší podpatky – mění postavení chodidla i těžiště těla, prsty nemají dostatek místa pro pohyb, lýtkový sval je ve zkrácení.
- Funkční / zdravotní obuv – obvykle respektuje tvar chodidla a podporuje jeho přirozenou funkci.
Každý typ obuvi tedy jinak ovlivňuje, jak se noha při chůzi chová, jak pracují prsty a jak se přenáší zátěž směrem vzhůru do kloubů a páteře.

Tým Fyzioterapie Orthotes

TÉMA MĚSÍCE KVĚTEN: CHŮZE

3. Díl – aktivace svalů nohy

Správná aktivace chodidla je pro chůzi klíčová. Chodidlo by při chůzi nemělo být pasivní, jeho svaly pomáhají stabilizovat nohu, pohlcovat nárazy a přizpůsobit se terénu. Svalová aktivace chodidla podporuje lepší rozložení váhy a snižuje nadměrné zatížení vyšších kloubů (kolena, kyčle,…). Cvičení, která aktivují svaly plosky (např. zvedání malých předmětů prsty, chůze naboso po nerovném povrchu, aktivace prstů a chodila) zlepšují účinnost chůze a stabilitu při kroku.
- Zkuste chůzi naboso (třeba v trávě)
- Zapojujte prsty při odrazu
- Zkuste jednoduché cviky jako „píďalka“ nebo sbírání předmětů prsty pomáhají zlepšit funkci svalů.
- Pokud vás trápí bolest nohou nebo si nejste jistí, jak chodidlo správně zapojit, rádi vám poradíme.

TÝM FYZIOTERAPIE ORTHOTES

TÉMA MĚSÍCE KVĚTEN: CHŮZE

2. díl – Nejčastější chyby při chůzi
I přirozený pohyb, jako je chůze, se dá provádět chybně. Mezi nejčastější chyby patří:
- Tvrdé došlapy – při dopadu na patu vznikají nadměrné otřesy, které se přenášejí do kolen, kyčlí i oblasti zad.
- Nesprávné držení těla – zvednutá ramena, předsunutá nebo předkloněná hlava zvyšují zátěž na krční páteř a šíjové svalstvo.
- Neaktivní chodidla a prsty – bez plynulého odvalení a odrazu přes prsty a palec ztrácí chůze přirozenou lehkost a klouby jsou víc zatěžované.
- Slabé zapojení hýžďových svalů – když nepracují, pohyb je veden převážně předními stehenními svaly, což může vést k jejich přetížení a zkracování.
- Příliš dlouhý krok – zvyšuje mechanické zatížení kloubů a vazivových struktur, což může vést k jejich přetížení.
- Chybějící souhra paží – omezený pohyb horních končetin snižuje efektivitu chůze a ovlivňuje celkovou stabilitu těla.
Nebojte se chodit – chůze je pro tělo přirozená a zdravá. Stačí malé úpravy a tělo vám to vrátí.
Tým Fyzioterapie Orthotes

TÉMA MĚSÍCE KVĚTEN: CHŮZE

1. Díl - Správný stereotyp chůze

Chůze patří mezi nejpřirozenější a zároveň nejzdravější pohyby, které člověk denně vykonává. Právě proto má smysl věnovat pozornost správnému provedení, aby tělo pracovalo tak, jak má, a nedocházelo ke zbytečnému přetěžování některých struktur.
Během chůze se střídají jednotlivé fáze kroku:
- měkký došlap na patu
- zatížení a přenos váhy přes chodidlo
- odraz přes přednoží a palec
- švih dolní končetiny

Právě palec je pro odraz klíčový. Pokud palec nepracuje správně, krok je slabší, kratší a méně plynulý. Tělo to pak dohání jinými částmi, což vede k jejich přetěžování. Dlouhodobě to může způsobovat bolesti chodidla, lýtka nebo i vyšších kloubů.
Na konci kroku je důležitý i pohyb kyčle dozadu (extenze), díky kterému se zapojují hýždě a chůze je plynulá. Pokud je tento pohyb omezen, často dochází ke kompenzacím v bederní páteři nebo ke zkracování kroku.