Vietpoint

Chillax afternoon w my beloved daughter. Croissant with eggs, slice of cheese and homemade truffle mayo. .savoy

Žiju! Zatímco v TV běžela série Survivor, já okusil vlastní, obzvláště vypečenou, verzi. Jednoho březnového rána jsem bez předchozích potíží začal nekontrolovaně zvracet, tudíž mi moje milovaná žena zavolala sanitku do Fakultní Thomayerova nemocnice. Fast forward 5 days a s diagnózou velmi těžkého akutního zánětu slinivky s nekrózami jsem v několik dní v umělém spánku, podstupuji life-saving operaci dekomprese břišní dutiny, jsem na umělé ventilaci a dialýze, jelikož mi akutně selhaly ledviny a prodělávám septický šok. Statisticky jsem měl 20-30%, že to přežiju. Po 3,5 měsíci jsem konečně v domácím ošetřování, striktní dieta, v životě se již nesmím dotknout alkoholu (což mi nevadí.) Je zajímavé, jak se v takové situaci člověku změní životní hodnoty a priority a celkový mindset ... nakonec, v nemocnici máte hodně času přemýšlet. Zvláštní také bylo, že těch prvních 40 dní na ARO (kudos celému týmu) jsem vůbec neuvažoval o smrtelnosti, možných následcích ... mozek se prostě přepnul a čistě se fokusoval na každodenní malé činnosti jako rehabilitace, znaková a písemná komunikace (při tracheotomii máte v krku sondu, takže nemůžete mluvit) s lékaři, sestrami, bratry. Zkušenost pořád vstřebávám, protože se samozřejmě stále léčím, každopádně, jsem BACK a jsem za to nesmírně šťasten. Ze srdce děkuji všem týmům, kteří se o mne napříč odděleními starali a zejména na ARU mne pozitivně hypovali a jejich sarkastický humor a energie mne táhla zpět do života. Jo a zhubl jsem asi 30 kilo :)

First time eating out after almost 4 months in hospital.