CVAK

Jsou skvělí, jsou šikovní a jsou fotogeničtí📷😃, co dodat…Těším

Pája a David nebo-li další dcera na vdávání z rodu Jánálů. Prvorozenou Katku jsem fotila rok předtím, takže plno záběrů má stejné aktéry. Opět jsem se snažila snoubencům jejich volbu ohledně fotografa vymluvit a zase bez úspěchu ( na odmítnutí musím ještě zapracovat ). Stále jsem nezískala takovou odvahu, abych si bez problému troufla kývnout na focení tak důležitého dne. Napadla mě tedy spásná myšlenka a vzala si na pomoc svou drahou skoro švagrovou Míšu. Doteď to vidím jako svou největší výhru. Míša sice také není žádný matador v tomto oboru, ale už jen ten pocit, že v tom člověk není sám a kdyby se cokoliv dělo, začaly padat trakaře, ten druhý to třeba dofotí :-) A přesně tak se stalo. Plno věcí, které nemám já, vyšlo jí a naopak. Den to byl krásný, o tom žádná. Počasí svatebčanům přálo, nálada panovala pohodová a my nevěděly, kam dřív skočit, takže jsme se jak se patří na svatbě nenudily. Fotky nejsou dokonalé, ale snad jim alespoň trochu připomenou ten výjimečný den.

Pája a David aneb další dcera na vdávání z rodu Jánálů. Prvorozenou Katku s Martinem jsem fotila rok předtím, takže plno záběrů má stejné aktéry. Opět jsem se snažila snoubencům jejich volbu ohledně fotografa vymluvit a zase bez úspěchu ( na odmítnutí musím ještě zapracovat :-) ). Stále nemám takovou odvahu, abych si bez problému troufla kývnout na focení tak důležitého dne. Napadla mě tedy spásná myšlenka a vzala si na pomoc svou drahou skoro švagrovou Míšu. Doteď to vidím jako svou největší výhru. Míša sice také není žádný matador v tomto oboru, ale už jen ten pocit, že v tom člověk není sám a kdyby se cokoliv dělo, začaly padat trakaře, ten druhý to třeba dofotí 🙂 A přesně tak se stalo. Plno věcí, které nemám já, vyšlo jí a naopak. Den to byl krásný, o tom žádná. Počasí svatebčanům přálo, nálada panovala pohodová a my nevěděly, kam dřív skočit, takže jsme se jak se patří na svatbě nenudily. Fotky nejsou dokonalé, ale snad jim alespoň trochu připomenou ten výjimečný den. Míši ukázku zasdílím později...

Když mě Lenka poprosila o fotky s violou, nebyla jsem schopná vymyslet, kde bych jí chtěla fotit. Žádné místo, kam bychom mohly v podvečer na chvilku utéct bez dětí, ve mě nerezonovalo tak jako kolotoč. Lenka na řetízkáči v róbě, to je dost podobné, jako když spolu sedíme na pódiu a hrajeme cokoliv byť závažného, já jí v očích tuhle lumpačinu vidím....
Každopádně jsme pro ty světský byly asi největší atrakce, že jsme si nakonec užily i jízdu zdarma.
Ale pro klid duše jsme pro jistotu udělaly i klasické záběry.
Děkujeme tímto kolotočářům na Ládví

Tady jedno menší podzimní focení. Původně jsme plánovaly udělat nějakou vzpomínku na pupík, než se malý Matěj rozhodne ukázat světu. Záměr byl, že se tam zakomponuje i starší sestřička. Při tomto zadání jsem si představila takové ty klišé fotky plné klidu a očekávání, něžná sestřička se tulí k bříšku a případně se obě láskyplně spíše zdržují na nějakém pěkném, pro tyto účely příhodném místečku mezi barevným listím....Amatérská naivita mě brzy opustila. Anežka sice vypadá jako andílek, ale v té hodině, co jsme spolu strávily, jsem ho v ní nestačila zahlédnout. Vlastně byl vůbec zázrak jí zahlédnout, byla tak strašně rychlá, že jsem jí neustále i pouhým okem viděla jen jako rozmazanou šmouhu míhající se v nekonečném prostoru. Fakt jsem se v jednu chvíli ptala maminky, zda Anežka má vůbec obličej :-D Celkem úspěšně mi totiž unikala a viděla jsem jí většinu času jen zezadu....Vlastně až v počítači jsem zjistila, že jsem jí v té rychlosti přeci jen trošičku stihla zachytit dřív, než během pikosekundy byla zase fuč. Nakonec pomohla malá lest a sundání botiček :-D Byla to fakt jízda holky, díky!