Fórumppv

Děkuji moc.

Jünger Radan: „Jako ředitel základní školy jsem letos poprvé zažil zvláštní pedagogický zázrak.“

Máte deváťáky, kteří svou školu mají rádi, běžně v ní přemýšlejí, diskutují, tvoří, spolupracují a rostou. A pak přijde Jednotná přijímací zkouška a během pár měsíců se z živých mladých lidí stanou chodící testové archy se zvýrazňovačem, gumou a pocitem, že pokud v úloze číslo 2 spletli desetinnou čárku, život právě skončil.

Od září 2025 jsem sledoval něco, co by se dalo pracovně nazvat „národní přesun vzdělávání od smyslu k tréninku“. Děti, které jinak do školy chodily rády, se přestaly skutečně zapojovat. Rodiče, kteří by normálně chtěli pro své děti kvalitní vzdělání, pod tlakem systému zvolili intenzívní testování, další testování, přípravný kurz, zkušební test, opravný test a pro jistotu ještě test o testu.

A výsledek? Místo aby se deváťáci v posledním roce základní školy něco opravdu naučili, učíme je hlavně jednu klíčovou kompetenci pro 21. století: správně přežít Cermat.

Jako ředitel nové střední školy jsem letos tyto zkoušky zároveň poprvé organizoval (V loni nás Cermat testováním nepověřil.). A musím říct, že mě systém nezklamal. On mě zklamal důsledně, systematicky a v několika vrstvách najednou.

Nejprve přišla krabice s testy. Speciální kurýr. Speciální režim. Speciální pokyny. Jen bez speciálního ověřování, komu se to vlastně předává. V pokynech tajný kód, v realitě civilizační důvěra. Pak uzamknout, pak před svědky ukázat plombu, která působí asi tak bezpečně, jako když si dítě přelepí sešit samolepkou a prohlásí ho za trezor. Upřímně: jestli má o osudu dětí rozhodovat něco takto citlivého, pak bych čekal zabezpečení alespoň o stupeň výš než u zásilky s náhradní nabíječkou z e-shopu.

Ano, já sám jsem si raději přizval tři svědky a ještě pořídil záznam. Ne proto, že bych chtěl točit dokument Mizející důvěra, ale protože v českém prostředí je někdy rozumnější mít důkaz, že jste nic neudělali, než čisté svědomí.

A pak přišel první termín. A po něm žáci. Někteří skvělí, chytří, dlouhodobě úspěšní. Jenže místo klidu přišel stres. Ne ten zdravý, který člověka probudí a vybičuje k výkonu. Ale ten druhý. Ten, který sváže ruce, vypne hlavu a ještě dítěti našeptává, že zklamalo sebe, rodiče, školu i budoucnost. Většina po testu neřešila, co umí. Řešila, co pokazila. Se slzami. S výčitkami. S pocitem selhání.

A tohle má být objektivní měření studijních předpokladů?

Dlouhodobě posloucháme, že jednotnost je spravedlivá. Jenže úplně stejné testy skládá uchazeč o gymnázium, pedagogické lyceum, zdravotní školu i řadu dalších oborů. V zemi, která jinak plnými ústy mluví o individualizaci, rozmanitosti a podpoře talentu, jsme v přijímání dětí na střední školy dospěli k elegantnímu závěru: všichni stejně, všechno stejně, hlavně rychle a pod stresem.

Za mě je to špatně.

Školám byly přijímačky odebrány ve jménu jednotné kvality. Jenže školy mají zřizovatele, inspekci, kontrolní mechanismy a odpovědnost. Právě tam bych posílil tlak na kvalitu, férovost a transparentnost. Méně centrálního rituálu, více skutečné odpovědnosti škol. Méně víry v jeden test, více důvěry v profesionální úsudek.

Ano, říkám to naplno: jsem pro zrušení celého institutu Cermat v této podobě.

Ne proto, že bych nechtěl náročnost. Ne proto, že bych nechtěl děti připravovat na život. Ale proto, že nechci systém, který paralyzuje deváťáky, vysává rodiny, deformuje poslední rok základní školy a ještě se tváří jako vrchol racionality.

V pondělí si to uchazeči zopakují znovu. Znovu ten samý stres. Znovu ten samý pocit, že jeden test rozhoduje víc než měsíce a roky práce.

A my dospělí kolem toho budeme opět důležitě chodit, razítkovat, plombovat, odemykat a tvářit se, že takto vypadá moderní vzdělávací systém.

Nevypadá.

Vypadá to jen jako velmi drahý, velmi nervózní a velmi český omyl.

✨ Držíme vám palce. Opravdu. ✨

Milé děti, milí rodiče,
dny přijímacích zkoušek jsou tady.

Možná je v tom napětí.
Možná strach.
Možná velká očekávání.

A tak chceme říct jednu důležitou věc:

Jedny zkoušky nerozhodují o tom, kdo jste.
Neurčují vaši hodnotu.
Neříkají, jak moc jste šikovní, citliví nebo schopní.
Jsou jen jedním krokem na cestě.

Děti:
To, že jste se připravovaly, už samo o sobě něco znamená
Dýchejte. Klidně i uprostřed testu
Když něco nevíte, svět se nezboří
Jste víc než výsledek na papíře

Rodiče:
Vaše děti vás teď potřebují hlavně v klidu, ne v tlaku
Někdy nejvíc pomůže věta: „Jsem tu s tebou, ať to dopadne jakkoliv.“
Důvěra je víc než výkon

A všichni společně:
Cesty nejsou jen jedna správná.
Někdy se ty nejdůležitější věci v životě stanou právě oklikou.

🦋 Držíme vám palce. Věříme vám.
Ať už to dopadne jakkoliv – má to smysl.

🌱Proměna, která v nás dozrává

Žijeme v době velkých proměn.
A možná není náhoda, že přicházejí právě teď – v čase Velikonoc.

Velikonoce nám připomínají, že staré může odejít, aby mohlo vzniknout něco nového.
Něco starého ještě můžeme ozdobit – jako kraslice.
A najednou to získá nový význam, krásu, život.

Ale některé věci… už ozdobit nejdou. A potřebují odejít.

Možná je to i pozvání k tomu, abychom se pustili do toho, co nám už neslouží.
A udělat si tak místo pro něco nového.

A přesto je tu něco, co zůstává.
To, jak se vztahujeme sami k sobě.
S důvěrou. S laskavostí. S odvahou být v tom, co právě žijeme.

Jak říkal Václav Havel:
"Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne.
Ale jistota, že to má smysl – ať to dopadne jakkoliv."

A to je možná to nejdůležitější.
Ne, že věci budou dokonalé. Ale že budou živé.

Přeji nám všem – i našemu Fóru, abychom věci opravdu prožívali. A z toho, co prožijeme, si brali to, co nás posune dál.

🌿 Mini-aktivita (5 min): Co už může odejít
Zavři na chvíli oči a vnímej dech.
Zeptej se: Co mi teď už neslouží?
Všimni si, kde to cítíš v těle.
S výdechem to zkus pustit (klidně i malým gestem).
Na závěr: Na co tím vzniká místo?

✨ Stačí chvíli. Stačí být. Stačí prožít.

Dnes jsme ve Fóru pro prožitkové vzdělávání udělali zásadní změnu.
Vyslyšeli jsme poptávku škol a jdeme tomu naproti:

Rušíme prožitek.

Zrychlujeme programy na 45 minut.

Bez emocí.

Bez reflexe.

Místo toho zavádíme:

✔️ powerpointy

✔️ frontální výuku

✔️ test na konci

Reflexe?

Není potřeba. Důležité je trefit správnou odpověď. 😄

Děti a pedagogové si odnesou:

✔️ splněno

✔️ odškrtnuto

✔️ zapomenuto

…

Apríl 🙂

My víme, že učení není o rychlosti. Ale o tom, co v nás opravdu zůstane.

Potřebuje čas, bezpečí a prostor. A bez prožitku se nic skutečného nezmění 💛
Tak si dnes udělejte trochu legrace – ze sebe, ze světa kolem… a hlavně s lehkostí 🙂

Dnes je Den učitelů.
A já nechci psát o učivu, osnovách ani výkonech.
Chci psát o lidech.
O těch, kteří každý den vstupují do tříd a nikdy přesně nevědí, co je čeká.
O těch, kteří drží prostor – pro radost, zmatek, ticho i emoce.
Být učitelem totiž není jen profese. Je to vztah.
Je to schopnost vidět dítě i ve chvíli, kdy se nedaří. Zůstat, i když je to náročné.
A věřit, že to, co dělám, má smysl – i když to není hned vidět.
Možná si to neříkáte dost často: to, co děláte, má obrovský dopad.
Nejen na to, co si děti zapamatují, ale na to, kým se stanou.
Děkujeme všem, kteří učí s respektem, s odvahou a srdcem.
A kteří dávají prostor nejen vědět, ale i prožít.
💛

Víkendový impuls — Kdybyste byli znovu dítětem
Představte si na chvíli,
že byste se mohli znovu vrátit do školy jako dítě.
Jaká by byla škola,
do které byste se opravdu těšili?
Jak by vypadala?
Co by v ní bylo jinak?
💬 Napište jednu věc, která by tam určitě byla.

Den 5 — Dnešní děti

Podívejte se na dnešní děti.

Co jim podle Vás ve škole nejvíc chybí, aby se do ní těšily?

Může to být vztah, respekt, radost z učení, pocit bezpečí nebo možnost být sám sebou…

Možná to víte ze své zkušenosti.
A možná se můžete zeptat i svých dětí.

💬 Budeme rádi za Váš názor.

Den 4 — Proč se ptáme
Vaše odpovědi mají smysl.
💬 Sdílíme je s učiteli na našich seminářích.
Protože škola není jen o učivu.
Je o zkušenosti, kterou si děti nesou celý život.
Co by podle Vás měli učitelé slyšet nejvíc?

Den 3 — Co by Vám tehdy pomohlo?

V prvních dnech jste sdíleli,
co Vám ve škole jako dětem nebylo dobře.

Zkuste se na chvíli vrátit do té situace.

Co by Vám tehdy pomohlo, aby Vám bylo lépe?

✏️ Napište jednu věc, která by tehdy něco změnila.

Vaše zkušenosti pomáhají otevírat důležitá témata ve vzdělávání.

Den 2 — Radost ve škole

A teď naopak.

Na co ze školy vzpomínáte s radostí?

Co byl moment, kdy jste se cítili dobře?
Kdy jste měli pocit, že ve škole opravdu patříte?

🌱 Budeme rádi, když se o to podělíte.

Den 1 — Vzpomínka

Když se vrátíte do svého dětství:

Co Vám ve škole nejvíc vadilo?

Byl to přístup učitele? Atmosféra ve třídě? Strach z chyby?

✏️ Napište jedno slovo nebo krátkou vzpomínku do komentáře.

Vaše zkušenosti nás zajímají.