Jan Chabr

Včera jsem na panelu Institutu Strategeo k Pražské agendě diskutoval nad novým výzkumem STEM/MARK o kvalitě života v Praze. A musím říct, že ta data docela přesně potvrzují to, co člověk v ulicích slyší už delší dobu. Praha je pořád město, kde se v mnoha ohledech žije dobře, ale zároveň sílí pocit, že některé klíčové věci přestávají fungovat tak, jak by v hlavním městě fungovat měly.

Praha je atraktivní a úspěšná. Právě proto sem přicházejí noví obyvatelé z Česka i ze zahraničí. Jen za posledních 25 let vzrostl počet lidí, kteří tu trvale žijí, zhruba o pětinu. A to vůbec nepočítáme ty, kteří sem každý den dojíždějí za prací. Město tedy dlouhodobě roste, jenže tomu neodpovídá tempo výstavby ani rozvoj infrastruktury. A právě tady se začíná lámat kvalita života.

Pokud chceme, aby se v Praze dobře žilo i dál, musíme se na růst města připravovat mnohem systematičtěji. To znamená sledovat demografická data a trendy, reagovat na stárnutí populace i příchod nových obyvatel a podle toho plánovat kapacity škol, zdravotních služeb, sportovišť i volnočasové infrastruktury. Nestačí řešit problémy až ve chvíli, kdy jsou vidět na první pohled. U velkého města se musí plánovat dopředu.

Velké téma je samozřejmě bydlení. Tam už opravdu nestačí problém jen znovu a znovu popisovat. Pokud má být bydlení dostupnější, musíme stavět. Praha musí společně se státem dotáhnout Metropolitní plán, zjednodušit povolovací řízení a zároveň myslet na to, že s novou výstavbou musí jít ruku v ruce i doprava, školy, zdravotnictví a další občanská vybavenost. Jinak budeme mít nové byty, ale ne funkční město.

Podobné je to i u dopravy. Praha potřebuje zvládat nejen vlastní obyvatele, ale i obrovské množství lidí, kteří do ní každý den přijíždějí. To bez lepší koordinace se Středočeským krajem, bez investic do klíčové infrastruktury a bez dlouhodobého plánování prostě nepůjde.

Praha nesmí usnout na tom, že v mezinárodních žebříčcích vychází dobře. To je sice hezké, ale lidé hodnotí město podle každodenní zkušenosti. Podle toho, jestli seženou bydlení, jestli se jejich dítě dostane do školy, jestli se dostanou včas do práce a jestli mají ve svém okolí služby, které potřebují. Nestačí být úspěšné město na papíře. Musíme být funkčním městem v každodenním životě svých obyvatel.

📸 Strategeo Institute

Pražské centrum obnovitelné energie (PCOE) má za sebou rok, na kterém je vidět, že městská energetika se konečně začíná měnit z plánů na reálné projekty ⚡

V roce 2025 se podařilo dokončit 18 fotovoltaických elektráren o souhrnném výkonu téměř 800 kWp a zároveň spustit sdílení vyrobené elektřiny mezi městskými objekty. To není jen technická zajímavost. Je to konkrétní krok k tomu, aby Praha uměla se svou energií lépe hospodařit, snižovala provozní náklady a posilovala vlastní soběstačnost.

Praha spravuje přibližně 1 500 nemovitostí a více než 200 příspěvkových organizací, od škol a domovů pro seniory až po divadla, muzea nebo bytové domy. To je obrovský potenciál střech, který město dlouho neumělo systematicky využívat. Právě role PCOE je v tomhle klíčová. Ne nahrazovat soukromou iniciativu, ale jít příkladem na vlastním majetku a rozvíjet projekty tam, kde mají pro město skutečný smysl.

PCOE rozšiřuje své aktivity ovšem i dál. Od přípravy dalších fotovoltaik přes energetické úspory až po termodiagnostiku budov nebo lepší práci s vodním hospodářstvím. Přesně takhle má podle mě vypadat moderní přístup k městské energetice. Ne jedna technologie, ale promyšlený celek.

Každá nová fotovoltaika na střeše školy, domova pro seniory nebo městského domu neznamená jen nižší účty. Znamená i vyšší odolnost Prahy. Město, které je dnes silně závislé na vnějších dodávkách energie, musí posilovat i svou vlastní stabilitu a bezpečnost. Jsem rád, že právě tady začíná být práce PCOE konečně vidět.

Konečně! Po osmi letech! 👏

Rada hlavního města Prahy právě schválila nákup Veleslavínského zámku. Dlouhé roky jsme se snažil získat tenhle strategický objekt nejen pro Prahu 6. A právě dnes jsme se dočkali.

Veleslavín je dnes geografickým centrem Prahy 6, s novou stanicí metra, přestupním terminálem pro autobusy i vlak. Přitom většina zařízení městské části leží mimo tuto oblast. Právě proto má zámek naprostou prioritu – může se stát novým kulturním a společenským srdcem Prahy 6.

V okolí vznikla řada nových bytových projektů, ale chybí jim přirozené centrum pro setkávání. Věřím, že po rekonstrukci se park i budovy stanou živým místem pro veřejnost, pro akce, kulturu i komunitní život.

Když jsem se otázkou převodu zámku začal zabývat už v roce 2018, málokdo tušil, jak dlouhá cesta nás čeká. Osm let administrativních průtahů, debat, přetahování mezi státem a městem.

O to větší radost mám, že se konečně posouváme od nejistoty k reálnému převodu a revitalizaci. Veleslavínský zámek si zaslouží novou kapitolu. A Praha si zaslouží, aby podobné příběhy už netrvaly osm let.

Z dnešního pracovního setkání s Christianem Prudhommem, dlouholetým ředitelem legendární Tour de France, mimochodem nejsledovanější každoroční sportovní akce na světě.

Ve hře je opravdu velká věc. Grand Départ Tour de France 2029 v Praze. Řešíme, kudy by mohl peloton projet naším městem a jak by mohly vypadat tři etapy závodu v Česku.

Pokud by se to podařilo, šlo by o historicky první start Tour de France v zemích bývalého východního bloku.

Byla by to obrovská sportovní i reputační událost pro Prahu i pro celé Česko. Tak snad se tenhle ambiciózní plán podaří dotáhnout.

Do Lidových novin jsem napsal komentář o bydlení a o tom, proč se z celé debaty až příliš často stává hon na „prázdné byty“, místo aby se řešily skutečné příčiny problému.

Praha rychle roste, domácnosti se zmenšují a přibývá lidí žijících sólo, ale bytů pro ně přibývá pomaleji než obyvatel.
Krize bydlení tak není „pocit“, ale výsledek jednoduché rovnice. To znamená více obyvatel a menší domácnosti při dlouhodobě nedostatečné výstavbě znamenají problém v dostupnosti bydlení

Co si o tom myslíte vy?

Prázdné byty? Ne, spíše prázdná bytová politika. Jak skutečně rozhýbat trh s bydlením? | Názory | Lidovky.cz Skutečná cesta k rozhýbání trhu s byty není jednoduchá ani populární. Je ale účinná, na rozdíl od spoléhání se na to, že stačí „zdanit prázdné byty“ a trh se zázračně srovná.

Na nedávno uspořádaném Pražském klimatickém dialogu v CAMPu jsme mluvili o tom, co vlastně znamená udržitelná energetika pro velké město v praxi. Ne v heslech, ale v konkrétních sítích, číslech, budovách, investicích a rizicích, která Praha už dnes řeší. Pro mě bylo důležité ukázat, že energetika nejsou jen účty za proud nebo teplo, ale tři základní komodity, na kterých stojí každodenní fungování města. Elektřina, plyn a teplo. A že za každou z nich je konkrétní infrastruktura, bez které by se energie k lidem vůbec nedostala.

Mluvil jsem i o tom, že Praha má v energetice jen omezené přímé nástroje. Stoprocentní vliv má město jen v Pražské plynárenské. V PRE má jen menšinový podíl a v Pražské teplárenské už město vliv nemá vůbec. To je podle mě dlouhodobě slabina, protože právě teplárenství je v každém velkém městě strategická oblast, protože teplárenství je uzavřená soustava v daném místě, nikoliv velký propojený systém jako distribuce elektřiny anebo plynu. Nejen kvůli ceně tepla pro domácnosti, ale i kvůli emisím, kvalitě ovzduší a energetické bezpečnosti. Praha proto musí hledat cesty, jak svůj vliv znovu posílit jinak. Přes koncepce, plánování, partnerství a vlastní projekty.

Velké téma byla spotřeba a změna chování v Praze. Na datech je vidět výrazný pokles spotřeby plynu i spotřeby na jedno odběrné místo. Část vysvětlení je technická, novější zdroje mají vyšší účinnost, zároveň dochází k zateplování budov, výměnám oken, čímž se snižuje energetická náročnost objektů. Část je ale i v tom, že lidé začali víc šetřit a víc přemýšlet o tom, kolik energie skutečně potřebují, domácnosti se zbytečně nepřetápějí. Sám si z dětství pamatuji situace, kdy v mnoha bytech funkční regulační hlavice a zbytečně se přetápělo. Vedle toho je vidět, jak důležitá jsou i další úsporná opatření na budovách. Nejen velké komplexní rekonstrukce, ale i právě chytré řízení způsobu vytápění. Například ve školách už samotné napojení vytápění na reálný rozvrh výuky přineslo až o 40 procent nižší náklady na vytápění. Prostě se topí jen v době, kdy v jednotlivých učebnách probíhá výuka. Dříve se celá budova mnohdy vytápěla jako celek po celý den.

Za klíčovou prioritu považuji teplárenství. Praha je dnes stále silně závislá na teple z Mělníka, tedy na zdroji mimo své území a mimo svůj přímý vliv. Proto připravujeme Strategii teplárenství a souběžně hledáme cesty, jak do systému dostat víc městských a nízkoemisních řešení. Jedním z nich je využití odpadního tepla, které dnes v Praze vzniká a které zatím neumíme naplno využít. Právě tady má velký potenciál Energocentrum a další návazné projekty. Cílem je trojí rovnováha. Udržitelná cena tepla pro domácnosti, nižší emise a vyšší bezpečnost dodávek.

Hodně prostoru jsme věnovali i městské výrobě energie. Praha rozvíjí fotovoltaiky, energetická společenství a sdílení elektřiny. Vedle toho se snažíme energeticky modernizovat i vlastní budovy, od škol přes sociální objekty až po úřední budovy. Zmínil jsem i to, že se nám podařilo získat evropské spolufinancování na obnovu Pragerových kostek, tedy i této budovy CAMPu, která je architektonicky výjimečná, ale energeticky velmi náročná. Stejně tak se připravují nové nízkoenergetické čtvrti, například Nové Dvory, kde se počítá i s využitím geotermální energie ze stanice metra.

Dále si je třeba uvědomit jednu základní věc. Praha je v elektřině existenčně závislá na dodávkách zvenčí. Dnešní odpolední spotřeba byla zhruba 800 MW a z toho asi 80 MW připadalo na dopravu. Na území Prahy ale nemáme zdroj, který by se tomu blížil. Město stojí na třech hlavních rozvodnách, díky nimž k nám do Prahy proudí elektřina, která zajišťuje fungování celého města. Výpadek elektřiny z loňského července ukázal, jak citlivý ten systém je. Proto musíme vedle úspor a fotovoltaik řešit i modernizaci distribuční a přenosové soustavy, další přípojné body a do budoucna i větší debatu o zdrojích, které pomohou se stabilitou sítě a schopností města reagovat v krizových situacích.

Celá debata pro mě znovu potvrdila jednu věc. Energetika už dávno není okrajové technické téma pro specialisty. Je to oblast, která rozhoduje o tom, jak drahé budou náklady každodenního bydlení, jak odolné bude město při krizích a jestli Praha zvládne růst a modernizaci bez toho, aby ztratila stabilitu. A právě proto je potřeba o ní mluvit věcně, s daty a s dlouhodobým plánem.

Po delší době zase na akademické půdě, tentokrát na VŠE. Ne už ale v roli posluchače, nýbrž přednášejícího. Se studenty jsme se bavili o pražské energetice, fungování městské infrastruktury a o tom, co všechno se musí odehrávat v pozadí, aby město každý den fungovalo tak, jak má.

A musím říct, že dnešní skupina byla skvělá. Kdyby se za pozornost, aktivitu a dobré dotazy rozdávaly kredity, měli by dneska splněno.

Včerejší jednání Zastupitelstva hl. m. Prahy mělo na místní poměry věcný a poměrně hladký průběh.

👉 Osobně mám radost především ze schválení návrhu novely energetického zákona, který do budoucna umožní jednodušší a levnější sdílení elektrické energie mezi obcemi a kraji. To je důležitý krok k větší energetické soběstačnosti i nižším nákladům. Zabývali jsme se také požárem plynu v Praze 7 a jeho dopady.

👉 Velkým tématem byla i rekonstrukce Kbelské ulice. Ta je z dlouhodobého hlediska nezbytná pro zlepšení průjezdnosti severovýchodu Prahy, i když krátkodobě přináší dopravní omezení. I proto je zřejmé, že soutěžit v rámci podobných zakázek se má nejen na cenu, ale také na maximální rychlost realizace.

👉 Podpořili jsme také městské části prostřednictvím účelových dotací na konkrétní projekty. V praxi to znamená třeba modernizaci urgentního příjmu v Nemocnici na Františku, rozšíření školních kapacit včetně nových tříd a nástaveb škol, rekonstrukce komunikací a chodníků, investice do parků a veřejného prostoru, fotovoltaiky na školách a školkách nebo posílení kyberbezpečnosti ve veřejných budovách.

Přesně tohle mám na komunální politice rád nejvíc. Když se z rozpočtových položek stanou viditelné a užitečné změny v jednotlivých městských částech.

Řídicí dispečink pražské energetiky je mozkem rozvodu elektřiny v Praze ⚡️

Představte si jedno místo, odkud se v reálném čase sledují a řídí veškeré toky energie v Praze, až k jednotlivým bytům. Hlídá se zatížení sítě, napětí i každá porucha, na kterou je potřeba okamžitě reagovat.

Nejde ale jen o řešení výpadků. Dispečink dává i unikátní pohled na to, jak město funguje jako celek. Jak řídit toky energie tak, aby se Praha nezastavila. Abychom mohli spolehlivě jezdit metrem, tramvajemi nebo vlaky. Aby žádný ze složitých uzlů v síti nezkolaboval.

Praha je přitom na dodávkách elektřiny zvenčí existenčně závislá. Energie k nám proudí přes tři klíčové rozvodny a teprve díky PREdistribuci se dostává do domácností, firem i služeb, které drží město v chodu.

A teď pár zajímavých čísel z dneška. Ve špičce byla Praha zatížena zhruba 800 MW. Víte, kolik z toho spotřebovala veřejná doprava? Celých 10 %. Jinými slovy asi 80 MW výkonu šlo na provoz vlaků, tramvají, metra a trolejbusů.

A i když dnes slunce moc nepřálo, v Praze už máme přes 8 000 fotovoltaických elektráren. Ve špičce dnes dodávaly do sítě více než 45 MWp. To znamená, že by v daný moment pokryly více než polovinu spotřeby městské hromadné dopravy.

PREdistribuce patří ve spolehlivosti dodávek elektřiny k evropské špičce. Je za tím kombinace moderních technologií, skvělých lidí a právě i ten dispečink, odkud se všechno řídí.

Evropa prochází velkou energetickou proměnou a Praha stojí před stejnou otázkou jako další velká města. Jak zajistit dostupnou, bezpečnou a udržitelnější energii tak, aby to nebylo jen na papíře, ale v reálných projektech ⚡

Právě o tom bude další Pražský klimatický dialog v CAMPu věnovaný udržitelné energetice. Budeme mluvit o tom, jak se daří naplňovat Klimatický plán do roku 2030, jaký potenciál má Energocentrum s využitím odpadního tepla z Ústřední čistírny odpadních vod, kam se posouvá rozvoj městských fotovoltaik a sdílení elektřiny a jakou roli v tom všem hrají projekty EPC, metro D nebo spolupráce s ČEZ ESCO.

Na debatě vystoupím jako předseda Výboru pro energetiku Zastupitelstva hl. m. Prahy. Rád představím, kde se Praze daří posouvat plány do praxe, kde naopak narážíme na limity a co bude v příštích letech rozhodovat o tom, jestli bude městská energetika opravdu modernější, odolnější a rozumnější.

Jestli vás zajímá, jak má velké město zvládnout energetickou transformaci bez zkratek a bez iluzí, budu rád, když dorazíte do CAMPu a zapojíte se do diskuse.

Vstupenky ⤵
https://goout.net/cs/listky/prazsky-klimaticky-dialog-udrzitelna-energetika/cnxjb/

Odkaz na akci ⤵
https://www.facebook.com/share/18Hgh9bk9H/?mibextid=wwXIfr