Martin Douša

*Než srdce se zaplní *

Chci cítit souznění,
jakoby dva byli jeden,
sen v čin se promění,
aniž by byl sdělen,
Chci touhu hlubokou,
jak studnu v poušti
vášeň divokou,
až závidět budou vlci.
Chci z ticha
něžný šepot udělat,
z křiku krásný zpěv,
slavíků v prostřed Théb.
Chci prázdné srdce zaplnit,
ať slovo není jen echo,
co od stěn se odráží,
prožít ten pocit,
než zas se vypaří.

*...Hanami...*

Květy sakury
jarní vánek v tichu
čaj hned po ránu

Růžové kvítky
na zahradě v trávě
znak harmonie

Symbol života
každoročni Hanami
krása a touha

*Útěky do snů*

Někdy zapomenu se v myšlenkách,
ve světě, co mám rád,
ve snech a vzpomínkách,
Občas zůstanu u toho snění,
tam kde je mi dobře,
tam kde to mám rád,
skutečnost to není,
to já vím.
Někdy pluji myslí,
tiše vzpomínám,
na okamžiky chvění,
na štěstí po kapkách,
věřím, že jednou se změní,
a žít si budu ve výšinách.

*Zřejmě jsem duchem*

Občas se mi zdá,
že jsem zřejmě duchem,
že to nejsem já,
ten co tu po světě chodí,
je to někdo druhý.

Občas se mi zdá,
že mě nikdo nevidí,
ač jsem stále tady,
mizejí jejich pohledy,
tam někde v dali,
jakoby se mi smáli.

Občas se mi zdá,
že umím rozesmát,
však asi je to málo,
víc než si mohu přát,
objetí by bylo moc,
Láska přes až přes příliš.

Proto vše končí tichem,
mlčením bez příkras,
je to takto easy,
jde to snáz.

*JARO*

Jaro je vůně,
napětí a touha,
Jaro je počátek,
cesty, co je dlouhá,
Jaro je slunce,
co na nose lechtá,
Jaro je osud,
jež na Tebe kouká,
Jaro jsou květy,
všude kolem,
Jaro jsou slova,
šeptaná do ticha,
Jaro je Láska,
co zrodí se i zaniká,
Jaro je cesta,
co k cíli povede,
Jaro je zázrak,
co se opakuje,
Jaro je náznak,
co život nastartuje..

*Cesta*
Ztrácí se cesta pod nohama,
zarůstá mechem a kapradím,
začala tam, někde za horama,
šel jsem po ní bůhví s kým.
Ztrácí se mi někde v dáli,
už nevidím vlastní stín,
nejsme tam, kde jsme si přáli,
i s tím si jednou poradím,
Má cesta je můj cíl.

*Sakura už kvete (haiko)*

Sakura kvete
Vzduch zase jarem voní
Láska je všude

Jen u mě není
ztratila se po cestě
možná se zjeví

Až se šeříky
bílým květem zahalí
u rohu mojí zahrady..

*Žena ze snů*

Vkrádáš se mi do snů,
nahodile a opakovaně,
mám pocit, že Tě znám,
však nevím odkud,
nevidím totiž Tvoji tvář,
jen vím,
bude to osud.

Když otevřu oči,
ach to zklamání,
žádný polibek,
žádné objetí,
nikdo tu totiž není,
úsměv na tváři se tak mění,
zklamáním,
že bylo to jen snění.

...o srdci a hlavě..

Srdce je prázdná cela,
zamčená a ošuntělá,
od které klíče nemám,
klíčová dírka už zrezivěla.

Hlava je labyrint o tisíci koutech,
ze kterého cesty není,
mapa již rozpadla se,
zbývá mi jen snění
o Lásce a okouzlení.

Láska je jen iluze,
mlhavá vzpomínka,
která všechno mění,
když se někdy zatoulá,
nikde už není.

Bez Lásky je život,
jak obraz bez barev,
prázdné plátno,
které čeká na relief.

𝐒𝐫𝐝𝐜𝐞 𝐩𝐥𝐧𝐞́ 𝐩𝐚𝐯𝐮𝐜̌𝐢𝐧

Srdce je plné pavučin,
asi jsem jej dlouho nesmejčil,
možná jsem zapomněl,
co já vím.
Třeba si je tam zasloužím,
za to čím jsem býval,
a o čem sním,
oddaným a milujícím.
Jednou pavučiny
ze srdce vymete,
Ta co mi hlavu poplete,
Ta co srdce též mi otevře,
jistě se ve mě nesplete.
Dobře bude mi zas na Světě.

https://share.evernote.com/note/0cbecb70-af36-218a-8073-d4861197baba

Evernote