Neprakta

Edit: Zítra vyjde článek v deníku Blesk o Svaté Zdislavě na téma: Diadém Svaté Zdislavy byl nápadem karikaturisty Jiřího Wintera. Tak nezapomeňte cestou do práce ulovit svůj kousek v trafice. 😉

Jistě jste zaregistrovali nesmírně smutnou zprávu, že jakýsi “muž v černém” ukradl lebku Svaté Zdislavy. Je to zpráva o to smutnější, že krádeží vyšlo najevo naprosto amatérské a nedostatečné zabezpečení této vzácné památky.

Jiří Winter mnoho let spolupracoval s antropologem světového jména, doktorem věd Emanuelem Vlčkem. Podoby historických osobností tehdy nevytvářel počítačový program, jako je tomu dnes, ale byl k tomu potřeba výtvarník, znalý antropologie. Jiří Winter s Emanuelem Vlčkem prozkoumali ostatky a vytvořili portréty mnoha našich historických osobností, například Přemyslovců a dalších panovníků. A také Zdislavy z Lemberka. Jiří to se svojí příslovečnou skromností shrnul v knize Tučná linka černou tuší jednou větou:

“Když se Jan Pavel II. rozhodl Zdislavu svatořečit, odjel dominikánský provinciál do Říma a pro tu příležitost jsem nakreslil barevný portrét, který byl papeži předán."

Jan Pavel II. byl dokonce tak potěšen, že nechal provinciála sloužit mši ve své soukromé kapli, což je zcela mimořádná, výjimečná pocta, které se dostalo jen několika málo lidem.

A jak to bylo s tou korunkou?
To se jednou při výzkumu ostatků v Jablonném Jiří zasnil, jak by bylo krásné, kdyby byla Zdislava ozdobena zlatou korunkou … Inu, výtvarník ..❤️V době hlubokého socialismu to znělo jako naprosto nereálná a nerealizovatelná fantazie. K jeho údivu však (opět citujeme z knihy ): “Provinciál dominikánského řádu, s nímž jsme jednali, prohlásil, že by to neměl být problém a při příští návštěvě přinesl balíček. V pytlíku bylo snad kilo zlata a několik kousků granátů, velikosti křepelčích vajec."

Podle domluvy si tento poklad za několik dní u Jiřího v Praze vyzvedl neznámý muž. Přišel večer, měl dlouhý kabát a klobouk hluboce stažený do očí, aby mu nebylo vidět do obličeje.
Řekl pouze, pro co si přišel. Jako v nějakém dobrodružném románu.
Jiří měl vzácný dar skromnosti, takže i událost se zlatou korunkou popsal dvěma větami:

“Poklad jsem předal a za čas ten člověk přinesl krásný věnec - zlaté listy se zasazenými květy z granátů. Výrobek jsem dovezl do Jablonného a lebka Zdislavy jím byla ozdobena."

Prosím vás všechny, ať jste jakékoliv víry, pošlete Svaté Zdislavě ochranu a pozitivní energii, případně modlitbu. Je zřejmé, že zloděj měl zájem pouze o její lebku, protože krásná zlatá koruna zůstala nedotčena na místě. Tudíž to nebyl obyčejný zloděj, ale pravděpodobně nějaký fanatický cvok, který má se Zdislavou kdo ví jaké záměry. Není to první česká světice a ochránkyně české země, jejíž ostatky záhadně zmizely.

Daniela Winterová

Už je tomu 61 let, kdy spisovatel Škvorecký přesvědčil Allena Ginsberga, aby přijal pozvání na Majáles a účastnil se ho jako kandidát strojní fakulty. Když byl v roce 1965 zvolen králem Majáles a soudruzi ho následně násilím vyhostili z Československa, tak Allen Ginsberg napsal: "Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc”.

Allen Ginsberg při svém krátkém pobytu v Praze navštívil i Jiřího Wintera. Obdivoval jeho tajuplné sbírky rituálních předmětů a dlouho spolu hovořili o cestách k Bohu, které jsou tak rozdílné a přesto tak stejné.

Ty dva muže pojilo mnohé, kromě hlubokého zájmu o mystiku a poznání světa jistě také jejich židovství. Žel, bylo to jejich první a poslední setkání. Šedesátá léta , kdy se děly takového zázraky skončila a železná opona se znovu neprostupně uzavřela.

Allen Ginsberg napsal cestou z Prahy v letadle známou báseň KRÁL MAJÁLES, kterou přikládáme níže:

A komunisti nemají co nabídnout kromě ducatých tváří a brýlí a ulhaných policajtů
a kapitalisti nabízejí těm Nahým na**lm a peníze v zelených kufřících,

a komunisti budují těžký průmysl, ale těžké je i srdce
a všichni ti krásní inženýři jsou už mrtví, a technici v skrytu konspirují ve jménu příštího Blaha, Blaha, ale teď chlastají vodku a nadávají na Státní bezpečnost,
a kapitalisti si pijí v letadle gin a whisky a dovolí, aby milióny hnědých Indů trpěly hlady,

a když se blbec Komunista a blbec Kapitalista do sebe pustí, Spravedlivý je zatčen nebo okraden nebo si nechá hlavu ufiknout,
ale ne jako Kabír, a cigaretové chrchlání Spravedlivého nad oblaky s oslnivým sluncem je poctou ku zdraví modrého nebe.
Třikrát mě totiž zatkli v Praze, jednou když jsem si opilý prozpěvoval na Národní třídě,
jednou když mě s výkřikem BUZERANTE napadl kníratý fízl a srazil na půlnoční chodník,
jednou když jsem přišel o svůj deník plný nekonvenčních názorů na s*x, politiku a sny,
a z Havany mě vykopli par avion detektivové v maskáčích
a z Prahy mě vykopli par avion detektivové v československém obleku s kravatou,

Karbaníci jako od Cézanna, ti dva divní hezouni, co jednoho rána vstoupili do pokoje Josefa K.,
vstoupili ke mně a jedli u mého stolu a zkoumali mé škrábanice,
a sledovali mě ve dne v noci od domů mých milenců až do kaváren v Centru –

A já jsem Král Máje, jenž je mocností mladého s*xu,
a já jsem Král Máje, jenž je rotorem výmluvnosti a akceschopnosti lásky,
a já jsem Král Máje, jenž je dlouhými vlasy Adama a plnovousem mého těla,

a já jsem Král Máje, jenž je Králem Majáles v jazyce Čechoslováků,
a já jsem Král Máje, jenž je pradávnou poezií Lidstva, a 100 000 lidí si vybralo mé jméno,

a já jsem Král Máje, a za pár minut přistanu na londýnském letišti,
a já jsem Král Máje, no bodejť, když mám slovanské předky a jsem buddhistický Žid,

který uctívá Nejsvětější Srdce Kristovo, modré tělo Kršnovo, rovná záda Rámova,
korálky Langovy, Nigerijce zpívajícího Šiva Šiva způsobem, který já vymyslel,
a Král Máje je středoevropský titul, patřící mně v tomto XX. století
vzdor kosmickým korábům a Stroji Času, neboť já měl vizi a slyšel Blakeův hlas,

a opakuji ten hlas. A já jsem Král Máje, který spí s chlapci a směje se
A já jsem Král Máje, ať tedy jsem vyhnán ze svého království se ctí, tak jako kdysi,
A ukážu rozdíl mezi Královstvím Caesarovým a lidským Královstvím Máje –

a já jsem Král Máje, ač paranoik, protože Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc –
a já jsem Král Máje, neboť jsem s prstem na čele pozdravil
rozzářenou tlustou dívku s třesoucíma se rukama, která mi řekla „One moment, Mr. Ginsberg,“

než mezi nás vstoupil mladý nařvaný fízl – a já letěl do Anglie –
a já jsem Král Máje, vracející se na Bunhill Fields a k procházkám po Hampstead Heath,

a já jsem Král Máje, který v mohutném tryskáči dosedá na letištní plochu Albionu a třese se strachy,
když letadlo burácí po šedivém betonu, drnčí a funí a pomalu roluje,
než konečně zastaví pod mraky, mezi nimiž dosud prosvítá modré nebe.

A přestože jsem Král Máje, marxisti mě ztloukli na ulici, celou noc mě drželi na policejní stanici, sledovali mě krok za krokem po jarní Praze, tajně mě zatkli a letadlem vyhostili z našeho království.
A proto jsem v sedadle uprostřed nebe napsal tuto báseň.

7. května 1965

(přeložil Jiří Josek)

Milí přátelé, srdečně vás zvu na setkání ku příležitosti výstavy v Chotěšovském klášteře. Není to sice vernisáž v pravém smyslu slova, tj. zahájení výstavy, protože výstava bude již někok dní otevřena veřejnosti, ale však to znáte - šedá je teorie a zelený strom života.

Co chybí na formální dokonalosti, to vám vynahradíme na srdečném přivítání, hudebním programu a nebývale rozsáhlé výstavě v překrásných klášterních sálech.

Těším se na vás a slibuji, že uvidíte, co jste ještě neviděli. Mimo jiné napřiklad nedávno objevené rodinné fotografie z Jiřho dětství, o kterých si i sám Jiří Winter myslel, že je zlikvidovali nacisté a že jsou už navždy ztracené. A vida - život nás vždy přesvědčí, že si chodí, kudy sám chce a na každém kroku nám chystá překvapení.

Jste srdečně zváni, těšíme se na vás.

www.2art.cz

Už je to tady!
Už je to tady….

Pan ředitel nakladatelství Epocha, který se na nás už dívá z nebeského obláčku, chtěl ještě před svým odchodem udělat radost sobě i nám ostatním. Rozhodl se tedy naposledy vydat Černé barony.

První vydání Černých baronů vyšlo v nakladatelství Vysočina doslova “minutu po dvanácté” v březnu roku 1969. Akční ředItel Čábela, jakmile se vzpamatoval z prvního šoku okupace, se ihned rozjel do Prahy za Miloslavem Švandrlíkem. Z psacího stolu mu energicky vzal knihu, dopsanou asi tak do poloviny , a ve všeobecném zmatku ji ještě stačil vydat. Vyprodala se za jeden den. Legendární první vydání Černých baronů, sedmnáct kapitol.

Dvacet let kolovalo mezi lidmi v mnoha domácích kopiích a opisech a stalo se legendou. A také nejčastěji citovanou českou knihou.
Moc pěkně to popisuje Oldřich Dudek v knize Průšvihy firmy Neprakta.

Pokaždé, když se v duši smráká,
chci být jak muž, co zabil draka,
statečným být, jak rytíř Jiří,
když z duše lezou hadi, štíři…

Jan Skácel

Dnes je svátek svatého Jiří!

Srdečně vás zveme na výstavu do krásných prostor chotěšovského kláštera. Výstavu doprovodí i několik kulturních akcí a ten merch 😊 (jak se dnes moderně říká), bude opravdu bomba. Za několik dní vybuchne!!

A vy to budete vědět jako první!

https://www.2art.cz/rozmanite-svety

Ostrov pokladů
Tak se jmenuje jedna ze stolních her, kterou pro děti vytvořil Jiří Winter-Neprakta. Bohužel ji momentálně nikdo nevyrábí, na rozdíl od Smolíčka pacholíčka, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, Lota, Detektiva a Veselého rybolovu, které vyrábí (a velmi úspěšně prodává) firma Efko.

Někdy máme poklady na dosah ruky. Třeba ve sklepě, na půdě, v komodě po babičce, ve skříni po dědečkovi. A jsou to poklady opravdu vzácné, protože co jsou zlato, drahé kamení, akcie a bitcoinové peněženky proti lidským vztahům a vzpomínkám. Já jsem se pustila do úklidu tajuplného sklepa a nacházím v něm jeden poklad za druhým. A tak prosím - važte si toho všeho, co může právě v těch sklepích a na půdách objevit.

Bolí mne srdce, když vidím, jak bezcitně někteří lidé likvidují vzpomínky na své členy rodiny a tím i vztahy se svými předky, které jsou důležitější, než si myslíme. A dávejte pozor, komu takový úklid a převoz pokladů svěříte. Vyhýbejte se slonům v porcelánu, kteří poklady úplně klidně rozšlápnou, rozbijí a rozrochají a v mysli se kochají neodbytnou představou, jak by bylo krásné to všechno naházet do kontejneru. Některé škody jsou nenahraditelné a jejich náprava je velice, velice drahá, a nebo dokonce nemožná.
V židovské tradici se mi kromě jiného líbí, že rodina je v židovském pojetí daleko širší, než je zvykem u nás. Sahá nejen do široka v přítomnosti, ale i daleko do minulosti, stovky a tisíce let, ke všem těm pra.. prababičkám a pradědečkům, kam naše mysl už ani nedohlédne. A stejně tak daleko do budoucnosti, k vnoučatům, pravnoučatům a jejich vnoučatům.....Kéž bychom uměli takhle vnímat svět všichni, hned by nám bylo lépe.

Někdy si při tom pátrání po rodinných pokladech užijete i spoustu zábavy. Jako třeba když najdete dopis, který psala Jiřímu Winterovi šarmantní nestárnoucí hvězda Ljuba Hermanová a hned se vám k tomu vybaví zábavná historka o ošidnosti světské slávy.

V knize Z archivu krále humoru 2. díl ji vypráví Miloslav Švandrlík:
Neprakta je známá osoba a bere jako naprostou samozřejmost fakt, že taky každý zná jeho. I když...náhoda bývá občas poťouchlá. Jednou jsme ve Františkánské zahradě potkali známou šansoniérku Ljubu Hermanovou. Šla na procházku s pejskem a na první pohled bylo zřejmé, že nás ráda vidí. S Nepraktou se pustila do srdečného hovoru a Mistr překypoval galantními poklonami a lichotkami. Ljuba to brala jako laškování starého dobrého přítele a chichotala se jako dívenka. Pak nastal okamžik rozloučení. Neprakta vysekl poslední poklonu a Ljuba mu dala najevo, že se s ním loučí jen velice nerada. "Na shledanou, Mistře," stiskla mu ruku "a pište dál tu vaši nádhernou muziku!"

Mistr to rozpačitě slíbil a konstatoval "Tady vidíš, jak je veškerá ješitnost nanic!"

S postupujícím jarem se blíží i výstava v Chotěšovském klášteře, který znáte například z filmů Balada o pilotovi, Andělská tvář, Borgiové, Poslední rytíři, Tři sezóny v pekle a nebo Královská aféra.

Ještě samozřejmě dostanete pozvánku.

Veselé Velikonoce přeji vám všem, milí přátelé!

Nastaly líbezné svátky jara, jejichž oslavy se v městech smutně scvrkly do věnce na dveřích, nákupů, vaření, procházek v parku a pár dnů volna navíc.

Na vesnicích je ještě pořád veseleji, alespoň někde.
Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který předstihuje duchovním významem dokonce i Vánoce.
Jejich oslavy jsou směsí křesťanství, slovanské mytologie a také zvyků keltských, které u nás a v nás dodnes přetrvávají mnohem více, než si myslíme. Protože kam tak náhle a záhadně z našich zemí zmizeli Keltové ? Odpověď mnohaletých vědeckých výzkumů je překvapivě jednoduchá - Keltové nezmizeli nikam. Jsme to my😉.
Velikonoce začínají Květnou nedělí, dnem, kdy Kristus s přáteli vstoupil do Jeruzaléma, ačkoliv dobře věděl, co jej tam čeká. Lidé jej vítali květinami a tato dva tisíce let stará událost je v našich myslích a zvycích stále živá.

Každý den velikonočního týdne má svůj název a význam. Po Modrém pondělí a Žlutém úterý nastává Škaredá středa. Den Jidášovy zrady. Bylo zvykem v tento den vymétst komíny, pavučiny a všechno smetí, abychom měli čisto v domě i v duši.
Dalším dnem je Zelený čtvrtek, kdy se má jíst “zelené jídlo“ a měli bychom pracovat na zahradě či na poli. Vše, co člověk v tento den udělá je požehnané a bude tomu tak po celý rok. Vše se podaří, vše nakonec dobře dopadne. Vše, co zasadíme, poroste a bude zdravé a úrodné.

Velký pátek, neboli den ukřižování, je dnem smutku a zároveň dnem tajuplných kouzel. Jako bychom byli společně s Kristem jednou nohou někde, kam se jindy nesmí ….
Jen jednou v roce se objevuje vše, co je skryté. Otevírají se vstupy do nitra hor, ukrývající poklady i tajuplná spící vojska.
Pečeme Jidáše- pečivo, které se peče jen jednou v roce, na Velký pátek. Kostelní zvony nezvoní, podle pověsti odletěly do Říma. Namísto nich chodí po vesnicích kluci s řehtačkami. Na Moravě se řehtačkám říká hrkačky a jsou oproti těm českým důkladné. I hrozný rámus, který vydávají řehtačky veliké jako trakař je správný “moravský” - opravdu poctivý😉. Na rozdíl od čtvrtku se nesmí rušit Země - tedy ani polními nebo zahradními pracemi.

Pramenitá voda má na Velký pátek kouzelnou, léčivou a životodárnou moc. Umyjte v ní sebe i zvířata, ukliďte dům, zadělejte těsto. Vše bude očištěné a požehnané zdravím. Tak jako je Velký pátek, zvaný tradičně též Ukřižování, dnem vody, je Bílá sobota dnem ohně. Všechen “starý” oheň byl uhašen vodou a lidé založili nové ohně z uhlíků posvěceného, požehnaného ohně, založeného na posvátném místě. V noci ze soboty na neděli Kristus vstal z mrtvých. Neděle je proto nazývaná Božím hodem, nebo Zmrtvýchvstáním. Je to nejslavnější velikonoční svátek, který je radostí z nekonečného zázraku vítězství nad smrtí.

Barví se vajíčka, symbol nového života. Dříve se barvily především na červeno, protože červená barva je v předkřesťanské mytologii barvou symbolizující život - krev a oheň. Pečou se mazance, protože slepičky začaly znovu snášet vajíčka, kravky dávat mléko a naše babičky pekly v tento slavnostní den kulatý bochánek, plný másla a vajec - symbol slunce, života a blahobytu. Znovu se rozezvoní kostelní zvony, které se vrátily z Říma nazpět domů. Velikonoční pondělí už je jen čirou radostí a mám pocit, že křesťanskou tradici v pondělí zcela pohltily předkřesťanské, poněkud divoké a nám tak milé zvyky - polévání studenou pramenitou vodou, šlehání děvčat a žen mladými proutky ….. to všechno jsou staré radovánky a rituály na oslavu nového života, omlazení po dlouhé zimě.
Děvčata se “vykupují” malovanými vajíčky a pentličkami, kterými mají ozdobené vlasy nebo šaty a které si mládenci rozpustile přivazují na pomlázku - čím víc, tím líp🌞. Ano, to jsou ty barevné mašličky na konci pomlázky, jejichž smysl jsme už zapomněli, k naší velké škodě. Velikonoce jsou taková zvláštní směs všeho - křesťanské víry, čarování s ohněm a vodou, očistných rituáĺů i škádlení a her mezi muži a ženami. Prostě jaro…Děti v pondělí v zahradách hledají schované sladkosti “od zajíčka”.
Velikonoční pondělí je moc hezký a veselý den, oslava života a bujné radosti. Mám ho ráda.

Nezapomeňte se tedy o Velikonocích radovat, děkovat přírodě za to, že se znovu probudila a prosím, jehňátka a kůzlátka nechte jejich maminkám. Ježíš Kristus, Beránek boží, o Velikonocích před dvěma tisíci lety obětoval svůj život pro všechny. A tím určil za zbytečné všechny další oběti pro všechen budoucí čas.

Beránek boží …. zkusme pochopit význam těch dvou slov. Zvláště když rituální oběť jehňátka, která v dobách před Kristem, v dobách Starého zákona, nahradila oběť lidského dítěte a byla tedy ve své době pokrokem, se v dnešní době zvrhla ve zbytečné, barbarské vraždění zvířecích dětí.

Místo toho se raději pobavte a podivte se spolu se mnou, kam ten Neprakta na ty nápady pořád chodil …🌞

Daniela Winterová

🥳Vítejte u historicky 3.NEPRAKTOVSKÉ DRAŽBY.

Vstupte a dražte, co je libo.😉 Trička, magnetky, pohlednice.
Posíláme do 5pracovních dnů od ukončení dražby 3.4. v 20h.

Děkujeme i za sdílení a přejeme příjemnou zábavu při dražení.