Neprakta

Projekt 3x 100 hororů přináší čtenářům ve třech svazcích kompletní soubor všech povídek, které na téma hrůzy, mystiky, záhrobí a nevysvětlitelných záhad napsal Miloslav Švandrlík.

Autorův vynalézavý způsob, jak čtenáře vyděsit či alespoň postrašit, a přitom ho vtipně pobavit, si konzumenti příběhů o upírech, krvelačných monstrech nebo vlkodlacích oblíbili už dávno.

Důkazem je mimo jiné i umístění výběru „100 nejlepších hororů“ v první desítce knih, které si mládež zapsala do čtenářských deníků žáků 9. tříd základních škol.

https://www.epocha.cz/kniha/miloslav-svandrlik-certova-bazina-prvni-vydani-vazana-s-prebalem/?srsltid=AfmBOorf4YkSVAJudSHT8_aTMuX48733sNXvx3S3_JoRVtBLe5iVcA7b

Dne 12.července tomu bude už 102 let, kdy se narodil v Bubnech plavovlasé mladé paní Marii a mladému nadějnému sportovci Karlovi, jinak sklenářskému mistrovi z Holešovic, roztomilý modrooký chlapeček.

Rodiče jej pojmenovali Jiří a klučík to byl čilý a šikovný. Rodiče nad nim ovšem udiveně kroutili hlavou. Kromě obvyklých klučičích zájmů a radostí s maminkou bez odporu, ba naopak s nadšením, chodil po muzeích a zajímaly jej přírodovědné sbírky a historie. Zato o tatínkův milovaný fotbal a technické vymoženosti nejevil nejmenší zájem. Kreslil pořád a všude. Kreslil dokonce dříve, než mluvil. V rodině ani v okolí se žádné tak podivné dítě nevyskytovalo.

Uteklo pár let, domovem rodiny Winterů se převalila vlna nacismu a o pár let později komunismu a z Jiřího Wintera se stal miláček národa, výtvarník Neprakta.

Jeho život před lety stručně, ale dokonale vystihl jeden návštěvník výstavy, který mu do pamětní knihy napsal:

Bavil jste nás v totalitě,
nezašli jsme na úbytě.

Kéž by každý z náš přinesl světu tolik radosti.

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/840619/zacala-zdislavska-pout-vrati-se-ukradena-lebka-jedinecna-sance-ji-videt.html

Edit: Zítra vyjde článek v deníku Blesk o Svaté Zdislavě na téma: Diadém Svaté Zdislavy byl nápadem karikaturisty Jiřího Wintera. Tak nezapomeňte cestou do práce ulovit svůj kousek v trafice. 😉

Jistě jste zaregistrovali nesmírně smutnou zprávu, že jakýsi “muž v černém” ukradl lebku Svaté Zdislavy. Je to zpráva o to smutnější, že krádeží vyšlo najevo naprosto amatérské a nedostatečné zabezpečení této vzácné památky.

Jiří Winter mnoho let spolupracoval s antropologem světového jména, doktorem věd Emanuelem Vlčkem. Podoby historických osobností tehdy nevytvářel počítačový program, jako je tomu dnes, ale byl k tomu potřeba výtvarník, znalý antropologie. Jiří Winter s Emanuelem Vlčkem prozkoumali ostatky a vytvořili portréty mnoha našich historických osobností, například Přemyslovců a dalších panovníků. A také Zdislavy z Lemberka. Jiří to se svojí příslovečnou skromností shrnul v knize Tučná linka černou tuší jednou větou:

“Když se Jan Pavel II. rozhodl Zdislavu svatořečit, odjel dominikánský provinciál do Říma a pro tu příležitost jsem nakreslil barevný portrét, který byl papeži předán."

Jan Pavel II. byl dokonce tak potěšen, že nechal provinciála sloužit mši ve své soukromé kapli, což je zcela mimořádná, výjimečná pocta, které se dostalo jen několika málo lidem.

A jak to bylo s tou korunkou?
To se jednou při výzkumu ostatků v Jablonném Jiří zasnil, jak by bylo krásné, kdyby byla Zdislava ozdobena zlatou korunkou … Inu, výtvarník ..❤️V době hlubokého socialismu to znělo jako naprosto nereálná a nerealizovatelná fantazie. K jeho údivu však (opět citujeme z knihy ): “Provinciál dominikánského řádu, s nímž jsme jednali, prohlásil, že by to neměl být problém a při příští návštěvě přinesl balíček. V pytlíku bylo snad kilo zlata a několik kousků granátů, velikosti křepelčích vajec."

Podle domluvy si tento poklad za několik dní u Jiřího v Praze vyzvedl neznámý muž. Přišel večer, měl dlouhý kabát a klobouk hluboce stažený do očí, aby mu nebylo vidět do obličeje.
Řekl pouze, pro co si přišel. Jako v nějakém dobrodružném románu.
Jiří měl vzácný dar skromnosti, takže i událost se zlatou korunkou popsal dvěma větami:

“Poklad jsem předal a za čas ten člověk přinesl krásný věnec - zlaté listy se zasazenými květy z granátů. Výrobek jsem dovezl do Jablonného a lebka Zdislavy jím byla ozdobena."

Prosím vás všechny, ať jste jakékoliv víry, pošlete Svaté Zdislavě ochranu a pozitivní energii, případně modlitbu. Je zřejmé, že zloděj měl zájem pouze o její lebku, protože krásná zlatá koruna zůstala nedotčena na místě. Tudíž to nebyl obyčejný zloděj, ale pravděpodobně nějaký fanatický cvok, který má se Zdislavou kdo ví jaké záměry. Není to první česká světice a ochránkyně české země, jejíž ostatky záhadně zmizely.

Daniela Winterová

Už je tomu 61 let, kdy spisovatel Škvorecký přesvědčil Allena Ginsberga, aby přijal pozvání na Majáles a účastnil se ho jako kandidát strojní fakulty. Když byl v roce 1965 zvolen králem Majáles a soudruzi ho následně násilím vyhostili z Československa, tak Allen Ginsberg napsal: "Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc”.

Allen Ginsberg při svém krátkém pobytu v Praze navštívil i Jiřího Wintera. Obdivoval jeho tajuplné sbírky rituálních předmětů a dlouho spolu hovořili o cestách k Bohu, které jsou tak rozdílné a přesto tak stejné.

Ty dva muže pojilo mnohé, kromě hlubokého zájmu o mystiku a poznání světa jistě také jejich židovství. Žel, bylo to jejich první a poslední setkání. Šedesátá léta , kdy se děly takového zázraky skončila a železná opona se znovu neprostupně uzavřela.

Allen Ginsberg napsal cestou z Prahy v letadle známou báseň KRÁL MAJÁLES, kterou přikládáme níže:

A komunisti nemají co nabídnout kromě ducatých tváří a brýlí a ulhaných policajtů
a kapitalisti nabízejí těm Nahým na**lm a peníze v zelených kufřících,

a komunisti budují těžký průmysl, ale těžké je i srdce
a všichni ti krásní inženýři jsou už mrtví, a technici v skrytu konspirují ve jménu příštího Blaha, Blaha, ale teď chlastají vodku a nadávají na Státní bezpečnost,
a kapitalisti si pijí v letadle gin a whisky a dovolí, aby milióny hnědých Indů trpěly hlady,

a když se blbec Komunista a blbec Kapitalista do sebe pustí, Spravedlivý je zatčen nebo okraden nebo si nechá hlavu ufiknout,
ale ne jako Kabír, a cigaretové chrchlání Spravedlivého nad oblaky s oslnivým sluncem je poctou ku zdraví modrého nebe.
Třikrát mě totiž zatkli v Praze, jednou když jsem si opilý prozpěvoval na Národní třídě,
jednou když mě s výkřikem BUZERANTE napadl kníratý fízl a srazil na půlnoční chodník,
jednou když jsem přišel o svůj deník plný nekonvenčních názorů na s*x, politiku a sny,
a z Havany mě vykopli par avion detektivové v maskáčích
a z Prahy mě vykopli par avion detektivové v československém obleku s kravatou,

Karbaníci jako od Cézanna, ti dva divní hezouni, co jednoho rána vstoupili do pokoje Josefa K.,
vstoupili ke mně a jedli u mého stolu a zkoumali mé škrábanice,
a sledovali mě ve dne v noci od domů mých milenců až do kaváren v Centru –

A já jsem Král Máje, jenž je mocností mladého s*xu,
a já jsem Král Máje, jenž je rotorem výmluvnosti a akceschopnosti lásky,
a já jsem Král Máje, jenž je dlouhými vlasy Adama a plnovousem mého těla,

a já jsem Král Máje, jenž je Králem Majáles v jazyce Čechoslováků,
a já jsem Král Máje, jenž je pradávnou poezií Lidstva, a 100 000 lidí si vybralo mé jméno,

a já jsem Král Máje, a za pár minut přistanu na londýnském letišti,
a já jsem Král Máje, no bodejť, když mám slovanské předky a jsem buddhistický Žid,

který uctívá Nejsvětější Srdce Kristovo, modré tělo Kršnovo, rovná záda Rámova,
korálky Langovy, Nigerijce zpívajícího Šiva Šiva způsobem, který já vymyslel,
a Král Máje je středoevropský titul, patřící mně v tomto XX. století
vzdor kosmickým korábům a Stroji Času, neboť já měl vizi a slyšel Blakeův hlas,

a opakuji ten hlas. A já jsem Král Máje, který spí s chlapci a směje se
A já jsem Král Máje, ať tedy jsem vyhnán ze svého království se ctí, tak jako kdysi,
A ukážu rozdíl mezi Královstvím Caesarovým a lidským Královstvím Máje –

a já jsem Král Máje, ač paranoik, protože Království Máje je příliš krásné, než aby trvalo déle než měsíc –
a já jsem Král Máje, neboť jsem s prstem na čele pozdravil
rozzářenou tlustou dívku s třesoucíma se rukama, která mi řekla „One moment, Mr. Ginsberg,“

než mezi nás vstoupil mladý nařvaný fízl – a já letěl do Anglie –
a já jsem Král Máje, vracející se na Bunhill Fields a k procházkám po Hampstead Heath,

a já jsem Král Máje, který v mohutném tryskáči dosedá na letištní plochu Albionu a třese se strachy,
když letadlo burácí po šedivém betonu, drnčí a funí a pomalu roluje,
než konečně zastaví pod mraky, mezi nimiž dosud prosvítá modré nebe.

A přestože jsem Král Máje, marxisti mě ztloukli na ulici, celou noc mě drželi na policejní stanici, sledovali mě krok za krokem po jarní Praze, tajně mě zatkli a letadlem vyhostili z našeho království.
A proto jsem v sedadle uprostřed nebe napsal tuto báseň.

7. května 1965

(přeložil Jiří Josek)

Milí přátelé, srdečně vás zvu na setkání ku příležitosti výstavy v Chotěšovském klášteře. Není to sice vernisáž v pravém smyslu slova, tj. zahájení výstavy, protože výstava bude již někok dní otevřena veřejnosti, ale však to znáte - šedá je teorie a zelený strom života.

Co chybí na formální dokonalosti, to vám vynahradíme na srdečném přivítání, hudebním programu a nebývale rozsáhlé výstavě v překrásných klášterních sálech.

Těším se na vás a slibuji, že uvidíte, co jste ještě neviděli. Mimo jiné napřiklad nedávno objevené rodinné fotografie z Jiřho dětství, o kterých si i sám Jiří Winter myslel, že je zlikvidovali nacisté a že jsou už navždy ztracené. A vida - život nás vždy přesvědčí, že si chodí, kudy sám chce a na každém kroku nám chystá překvapení.

Jste srdečně zváni, těšíme se na vás.

www.2art.cz

Už je to tady!
Už je to tady….

Pan ředitel nakladatelství Epocha, který se na nás už dívá z nebeského obláčku, chtěl ještě před svým odchodem udělat radost sobě i nám ostatním. Rozhodl se tedy naposledy vydat Černé barony.

První vydání Černých baronů vyšlo v nakladatelství Vysočina doslova “minutu po dvanácté” v březnu roku 1969. Akční ředItel Čábela, jakmile se vzpamatoval z prvního šoku okupace, se ihned rozjel do Prahy za Miloslavem Švandrlíkem. Z psacího stolu mu energicky vzal knihu, dopsanou asi tak do poloviny , a ve všeobecném zmatku ji ještě stačil vydat. Vyprodala se za jeden den. Legendární první vydání Černých baronů, sedmnáct kapitol.

Dvacet let kolovalo mezi lidmi v mnoha domácích kopiích a opisech a stalo se legendou. A také nejčastěji citovanou českou knihou.
Moc pěkně to popisuje Oldřich Dudek v knize Průšvihy firmy Neprakta.

Pokaždé, když se v duši smráká,
chci být jak muž, co zabil draka,
statečným být, jak rytíř Jiří,
když z duše lezou hadi, štíři…

Jan Skácel

Dnes je svátek svatého Jiří!

Srdečně vás zveme na výstavu do krásných prostor chotěšovského kláštera. Výstavu doprovodí i několik kulturních akcí a ten merch 😊 (jak se dnes moderně říká), bude opravdu bomba. Za několik dní vybuchne!!

A vy to budete vědět jako první!

https://www.2art.cz/rozmanite-svety